pondělí 14. září 2015

„Mente et Corde“ aneb Všechno je jednou poprvé.

zdroj: Petr Zatloukal, lf.upol.cz
Dva měsíce a čtyři dny. Přesně tolik času uplynulo od poslední návštěvy budoucích, však od první chvíle hrdých, mediků, přijatých v prvním kole přijímacího řízení. 

Co dělají ty dva měsíce? To se můžeme jen dohadovat. Mohou objíždět příbuzné s lahvinkou domácího kalvadosu a zapíjet vyhranou bitvu, která odstartovala válku na několik let. Mohou shánět na nespočtě facebookových burzách a skupinách starší, však ještě životaschopné (čtěte studiaschopné), knihy po "vyzrálejších" kolezích. Mohou také s celou tátovou výplatou drancovat a plenit ve skupinách, či jednotlivě, všechna místní knihkupectví, kde naleznou byť jen jeden regál s lékařskou tématikou, jemuž vévodí vévoda vévodů Čihák. Mohou se taky na celé to "hype" chování spolužáků vykašlat. Mohou si udělat jedno nebo dvě selfie v nově koupeném lékařském plášti, který ještě nepáchne nasládlou vůní piteven. Mohou koneckonců, stejně jako já s kamarádem, slavnostně zakopat flašku slivovice na zahradě společně s dohodou, že se vykope v den, kdy (jestli vůbec!) dostaneme onen slavnostní dekret a titul MUDr.

Ale o tomhle tento článek není. Tak vzhůru do hořkosladkého studia! A jak jinak by měl deníček začínat, než-li kapitolou: Všechno je jednou poprvé?

Jak to tedy vypadalo?

14. září. Osudový den. Sedm hodin třicet minut. Velká posluchárna Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Z poloviny zaplněná. To tam sedí nedočkavci a všichni ostatní, včele se mnou, kdož zapomněli, že přednáška úvodu do studia začíná až v 7:45. Proč tak pozdě? Protože spectabilis a ředitel FNOL přišli přivítat přednostně zubaře (protekční studenti! Ne že bych měl rovnou dva na buňce. Ehm!). Mluví hezky. Mluví s elánem a radostí, to asi že vidí poprvé, a zřejmě taky naposled, letos plnou posluchárnu dychtivých hlav. Zmiňují důležité postavení medicíny v dnešním moderním životě a také zdůrazňují, že má šanci uspět jen ten, který k této vznešené vědě přistupuje podle motta fakulty - "Mente et Corde", čili rozumem a srdcem. Koneckonců, mají pravdu, že ano.
Zároveň se rozhlížejí po velké  posluchárně s malým "ďábelským" úsměvem v koutku tváře, to bezpochyby proto, že jsou si stejně vědomi, jako my všichni, sedící naproti nim, jaká je úmrtnost studentů prvních ročníků, a tak se patrně již v duchu loučí s půlkou lidí.

Následuje přednáška pojmenovaná "Úvod do studia" a moderovaná honorabilis proděkankou pro preklinické studium mediků. A jak vypadá to? No, inu. Starého psa novým kouskům nenaučíš, tudíž jsem se nedozvěděl nic nového. STAG, knihovna, kredity, předměty... Plno věcí. Věřím, že středoškoláci, kteří jsou na výšce poprvé, se můžou lehce ztratit v tom rychlém tempu vysvětlování. Kdyby se neopakovali ve svých krátkých příspěvcích někteří vystupující zaměstnanci fakulty a univerzity, bylo by to zřejmě o něco přijatelněji kratší. Z té první poloviny jsem si odnesl hlavně to, že nám lžou už první den na půdě alma mater - Říkali nám, že velká posluchárna není zasítěna WiFi záměrně, aby studenti dávali pozor, zatímco já jsem pomocí eduroamu a Messengeru stihl pohotově zjišťovat, zda-li ostatní známé tváře v davu taktéž znuděně klibmají.

Druhá polovina příspěvků je posléze moderována studentskými spolky - Spolek mediků, IFMSA, a poté neméně důležité křesťanské spolky, jejichž jména jsem si bohužel nezaznamenal ani pro potřeby tohoto článku. Zaujali mě. Líbí se mi náplň jednotlivých spolků - předčítají dětem v nemocnici, společně s dalšími dětmi operují plyšové medvídky, aby se děti tolik nebáli nemocničního mundúru, pořádají plesy, Mikulášské nadílky, zkrátka jde vidět, že spolky doopravdy fungují a odvádí, tedy alespoň podle mne, skvělou práci. Kdo ví, třeba naznám, že času mám víc než je třeba a taky se podívám do jednoho z nich, coby jejich člen.

Dnešní třešínkou na dortě se ovšem stal seminář Angličtiny. To takhle přijde sympatický pán - před celou místnost a s úsměvem pronese:
"Zapomeňte, co jste prožili. Děste se toho, co prožijete."
 Myslí to hezky. Takový škodolibý cynismus, to já rád. Během jeho výstupu si v kupě rad typu:
"Většina hasí reálně to, co právě hoří."
si sotva povšimneme, že po nás chce seminární práci. To se nějak zvládne. Každý rád uslyší, že může jednou chybět a taky to, že v pitevním týdnu výuka odpadá. "Necháme vás v klidu pitvat a doufáme, že se pak uvidíme v lepším rozpoložení než v jakém jste během týdne." říká s úsměvem. Třebaže se nás snažil přesvědčit o tom, že jeho hodiny budou nudné, já tomu nevěřím. Jak můžou nudit hodiny prokládané tak lidským humorem?

Za co dám ruku do ohně je skutečnost, že jsem tak trochu v dobrém rozpoložení, které brzy přejde. Je to můj první den a lze jen těžko mít špatnou náladu, když se na člověka každý usmívá. Možná to je tou Olomoucí, možná jsou jen škodolibí. To je fuk. Dopisuju článek. Dopijím vychlazené pívo (R.I.P. mozkové buňky, ale tak do poslední chvíle!). A těším se na to, co přinese s sebou den další, druhý.

Již brzy se ozve váš kolega, spolužák, zpravodaj, reálný optimista a pseudopublicista -
Zhrzený medik!

3 komentáře:

  1. Řekněme to plnými ústy, zubaři jsou protekční studenti, nebojme se toho! :D Někdo půjde po dostudování chlastat, já podle mě budu tak 3 měsíce spát :D
    Přeju dobrou chuť k pivu a i do studia! :) Těšim se na další report.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No toho bych se teda bál! Kecám, nejsou protekční, jejich klinika se rozpadá v prach tratící se v Olomouckých ulicích. :-P
      Pro ilustraci: http://www.fnol.cz/images/kliniky/26/zubni-klinika.jpg
      Což mi ale vkrádá na mysl, že jsem slyšel, že už se peníze sbírají. A je to vlastně jenom dobře. Je to notoricky známá nejošklivější budova v celé Olomouci. :-)

      Vymazat
  2. Mám spolužáka na zubním v Olomouci, tak mi na něho dávej pozor :P

    OdpovědětVymazat

Zkuste se nějak podepisovat. Kdo se má v těch anonymech pak vyznat při odpovídání. Dík! :-)