čtvrtek 1. října 2015

Historky z (De)Motivující fakulty vol.1

Tak tu máme říjen. Hezky nám to letí, že ano. Některým dětičkám začal semestr až nyní, někteří jsou už týden v lihu ze všech těch seznamovacích akcí a střízliví většinou cestou ve vlaku směrem domů.

Nyní bych rád chtěl varovat všechny slab(omysln)é povahy, aby přestaly číst. Na následujících řádcích se ukrývá suchý, depresivní humor, který může způsobit každému zájemci o studium nevolnost a maniodepresivní stavy.

 Ha! Nemůžete říct, že jsem vás nevaroval! :-)

Počasí v Olomouci máme hezké, slunečné, leč mírně větrné. Ideálka na studium. Počasí? Proč nás vůbec musí zajímat nějaké počasí, když, jak nám dneska zkoušející anatomie řekl, se náš svět smrštil na židli, stůl, lampičku a svazky knih.

Z toho lepšího úhlu pohledu (pro čtenáře), vám teď můžu pravidelně zprostředkovávat opravdu profundální (ano, správně, bystrá hlavo, hlukobé) pocity ze studia anatomického, protože z toho horšího úhlu pohledu (pro mne momentálně), jsem si sestavil rozvrh kolem snad nejdevastačnějších vyučujících tohoto vznešeného předmětu. Pravý očistec. Pravý adrenalin. Pravidelná dáva emocí. Juhů! A konečně si můžu vrtnout i do zubařů, který všeobák by toho nevyužil? :-)

Prvně bych s radostí a škodolibostí uvedl všechny laiky do toho, co znamená průběžné zkoušení z anatomie u nás - strašně trefně to připomíná ten potupný televizní pořad - Vyvolení. Lepší zůstanou! Přesně toho hesla se držíme, protože naše prověřování má tři šmakózní úrovně.

Úroveň první: Ryze (ne)praktické hrátky. Dneska to byly ossa tarsi et carpi. Dostaneme před sebe kostičky (v některých sadách některé dokonce chybí, aby to bylo ještě zajímavější) a skládáme. Pokud nám nesedí proximální a distální řady (notoricky známé scaphoideum, lunatum, bla bla bla, stejně nedáváte pozor!) jdeme si sednou s eFkem. Pokud máme chybu ve špatném pootočení karpálek nebo tarzálek, jdou nám stupně ze známky dolů (1 kostka = stupeň).
Úroveň druhá: Kostní loterie aneb poznej, co jsem ti dal. Ízy, že jo. Kdo by nepoznal pažní kost, podle kloubní hlavice a kondyl. No jo, jenomže u nás se s oblibou rozdává fibula, ideálně trochu otlučená. Dostanete pravou, řeknete levá a už vám tato věta vyhrála lístek do lavice.
Úroveň třetí: Něco mi teda řekni. Tady už se dostanou fakt jen ti "šťastliví" a většina si vylomí poslední zub právě tady. Útvary na kostech jsou zbytečné, když nevíme, co je zformulovalo, a tak se ukáže na hrbolek a ptáme se na vazy, svaly a ostatní harampádí, které známe ze samostudia. Voila!

Nebojím se říct, že tahle tortura nás připraví. Myslím, že jednou, až se z toho intelektuálního bahna, zacákaní eFkami a Ečkami, vyhrabem, budeme doopravdy něco vědět. Takovým sladkým komparativním bonusem budiž fakt, že někteří v paralelních skupinách nejsou vyhazování ani za to, když humerus zamění za femur. Justice has been served once more again! :-)

A jak vypadá zkoušení u zubařů? Hehe! Teď mě ubijte: U stejného člověka dostali smíchané ossa tarsi et carpi na jedné hromadě a vytáhl jim jednu kůstku a museli poznat, co to vlastně je. Ne, no, teď mi omlátíte o hlavu, že to nepotřebují znát... ale víte jak. Neodpustím si to. :-)

Po pravidelném hodinovém umírání, nastává hluboce filozofický proslov, jehož pasáže si dovedu citovat, abych odradil i ty poslední čtenáře tohoto příspěvku:
Lékařská fakulta vám sama o sobě nic nedá. Vlastně ne, oprava - Dá vám nespočet bezesných nocí, spoustu probrečených chvilek a depresí, dá vám zakusit pravé dno, ale vědomosti... Těch vám nedá ani do základu. Všechno je na vás. Je to boj. Medicína je boj. Každodenní. Neustálý. Boj s tím, co jste se sebou schopni udělat.
Ha! Ty pořád čteš a nebrečís! Jen se potutelně směješ nebo se nechápavě chytáš za hlavu, proč si tady vylívám srdíčko, když jsem tady zcela dobrovolně. Já si nestěžuju. Rozhodně ne, jsem masochista a tohle se mi líbí. To poslední zapomeňte.

Tak co? Pořád tady někdo chce být doktorem? :-) 
Pak tady mám krátké postřehy z první návštěvy pitevny. Nebýt toho všudypřítomného pachu na mém plášti a rukou, které neochránily ani rukavice, tak bych si zřejmě moc neodnesl. Ale ne, kecám. Ještě jsme si odnesli ponaučení, že nikdy s jistotou nemůžeme vědět náplň cvičení, protože to, co jsme si mysleli, že budeme demonstrovat tento týden, jsme už (doteď nevíme odkud), podle vyučujícího, slyšeli a máme znát. Sice jsem si to představoval tak trochu jako SCI-FI, že když odkryjeme tu plachtu, bude tam ležet člověk, a ono ve skutečnosti to jsou jen vypreparované končetiny... Na druhou stranu, ten kdo to preparoval, fakt věděl co dělá! (nečekaně!) Určitě jsme tam teda mohli všechno vidět, co musíme znát (a včera už bylo pozdě, heh).

Mezi tím vším zlořádstvím se tkví jedna skvělá věc. Lidi. Ochotní usměvaví lidé všude. Něco ti nejde? Zeptáš se. S trochou štěstí někdo dovede staršího kamaráda, který ti to dokonce rád ukáže, i když tě v životě před tím neviděl. Je to krásné a jinde na světě snad nepochopitelné nebo nedocenitelné, ale medici doopravdy drží spolu! :-)

No a na závěr této kratičké bajky ponaučení pro ty nejmenší:
Kamarád na pitevně prokazoval slušnou aktivitu a spolupráci s vyučujícím. Ten jej pochválil a řekl mu, že je opravdu šikovný dneska, že se musel učit pečlivě, následně se zeptal mimoděk na známku z předchozího zkoušení. A on odpověděl: "No, víte, eFko." Zkuste si udržet poker face a nesmát se. Vždyť jste na pitevně! No, nešlo to ani nám, ani vyučujícímu...

Rozloučím se s vámi, hezkým ("autentickým") citátem autora naší knižní modly.

Ať se vám daří lépe než mě! :-)

13 komentářů:

  1. Tohle jsem si před úterní premiérovou čtyřhodinkou anatomie neměla číst... :D
    Držím palce, ať tě masochistické sklony neopustí a budeš si nadále užívat náročnost studia medicíny :P
    Mimochodem, píšeš úžasně, každý článek přečtu jedním dechem, byť obsah tohohle nesplňuje dávku optimismu, kterou bych tam ráda našla (smůla Lapinko, taky tě to čeká) :D :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lapinko, neboj se ničeho. :-) To, že to nebude nejlehčí věděl snad každý z nás. Bude se ti to líbit a budeš si to užívat, byť budeš místo nadávat, uvidíš.
      Och, děkuji ti, tolik chvály v jednom příspěvku nemůžu ani snad najednou vstřebat. :-) Třeba bude něco optimistického příště. ;-)

      Vymazat
  2. To si snad děláš srandu s tím zkoušením v jiných skupinách. To není fér! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, nedělám, už to tak bude, ale jak píše kolega níže - Těžce na cvičišti, lehce na bojišti! :-)

      Vymazat
  3. No teda hehe :D Musím říct, že jsem ráda, že jsem upřednostnila Brno!
    U nás teda anatomický seminář probíhá moc fajn, prý jsme chytli jednoho z nejlepších vyučujících. Máme tam i doktoranda? asi a ten s náma pokaždé všechno probere, všechno nám ukáže a ten náš vyučující pak zkouší třeba pár lidi stylem, že jim dá do ruky kost a popisuj a co nevíš, to ti řekne a tak a hodnotí velice mírně, takže nás nedemotivuje. Ale na příští týden máme umět celou lebku, takže to bude fakt masark... :D
    (Ostatní skupiny mají prý horší vyučující, co je pokaždé vraždí pohledem, když něco neví a píšou testy)...

    Tak držím palce a pevné nervy!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My s kolegou zhrzeným jsme zase rádi, že jsme upřednostnili Olomouc (že?) ;-). Těžko na cvičišti, možná o to víc pak lehko na bojišti (u zkoušky).

      Vymazat
    2. U nás taky probíhá moc fajn. Náhodou, když vezmu v potaz to, že odteď prakticky bude třeba dělat sekundová rozhodnutí, na které má člověk jen jeden pokus a buď ano - pacient přežije nebo ne a člověk musí nést následky... Je to vcelku adekvátní příprava a jsem za ni rád. :-)
      No a s kolegou anonymem z Olomouce nemohu nic jiného, než jen uznale souhlasit. :-)

      Vymazat
  4. A já budu doufat, že jsem si přísné a drsné vyučující odskákala (v mnoha případech) už na gymplu. A nebo taky ne... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takoví jsou na každé škole, těm se člověk nevyhne nikdy. :-) Záleží, jak se k tomu postavíš... Vyhrát nad nimi nemůžeš, ale hrát jejich hru ano. Určitě se těším na tvé postřehy z LFP, odtud ještě nikoho nemám, tak si tě připíchnu na pravý panel. :-)

      Vymazat
  5. Zdravim :) taky jsem z Brna a jak to uz tady nekdo psal, tyhle seminare byly fajn, zkouseli nas to jo, ale rozumne a nic se nedelo kdyz clovek neco nevedel. :) ( jen si pripadal jak blbec pred ostatnima :D) jednotlivyma kustkama na ruce nas maximalne strasili :D rozhodne po nas nikdo nechtel poznat co je co a slozit ruku :D a zkouska byla taky velice prijemna, vsichni jsou mili, hodni a spravedlivy ;) ale zase mame jiny zkousky nebo zkousejici, kteri jsou hrozní, treba takova zkouska z fyzioly nabira novy a desivy rozmer :D ale s tou ancou jsme to meli asi pohodovejsi nez ostatni skoly, ale kvuli tomu, ze to bylo na 3 semestry :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fyziola nabira novy rozmer? Takze je jeste horsi nez byvala doposud? :D Myslel jsem, ze odchodem Honzikove to bude lepsi, ale asi neni? :D

      Vymazat
  6. Nás v prváku zkoušeli stejným stylem, člověk se šrotil celý týden dané téma a stejně odcházel s Fkem :D některé jedince to demotivovalo natolik, že v letním semestru se na cvika neučili vůbec a prošli úplně v pohodě...ono ty malinké zkoušení sice dají člověku určitý pocit strachu a respektu z daného předmětu, a to je tak ale všechno :-) zkouška z anatomie byla jedna z těch příjemnějších, přijdou daleko horší :D
    P.S. dobrá rada od třeťáka, učte se anatomii,to jo, ale taky nezapomínejte na ostatní předměty, dosti lidem se to potom vymstilo a taková zkouška z biologie není zrovna jednoduchá a dost věcí se vám budě hodit do druháku, třeťáku atd.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak příjemnější říkáš? To se mi dneska bude o něco lépe usínat. :-)
      Díky za tu radu, budu se ji snažit držet, protože tak nějak podvědomě vím, že ostatním předmětům tolik nedávám, co by si zasloužily. :-)

      Vymazat

Zkuste se nějak podepisovat. Kdo se má v těch anonymech pak vyznat při odpovídání. Dík! :-)