neděle 11. října 2015

Škola hrou(znou realitou).

Stůl již dávno přestal plnit funkci stolu - takový ten multifunkční kus nábytku sloužící ke psaní, spaní, učení, čtení, jezení a v těch (po)volnějších představách i k všelikerým milostným radovánkám, a stalo se z něj jen nezbytně nutné (či nudné?) odkladiště rozevřených knih.



Šibalsky na mne kouká z 397. strany ruka pana Yokociho, jakoby jeho arteria comitans nervi radiani říkala: "Notak, nauč se mě konečně! To zvládneš!" A na to odpovídá ručka Rádi Čiháka ze strany 109: "To sotva, bez mého nudného (či nutného?) popisu jsi mu k ničemu! Jdi se zahrabat!" Do jejich hádky se občas připojí pahýl Daubera (Feneise?!) ze strany 255 se slovy: "Nemáte to jedno? Stejně si nakonec vybere mě! Na mě jste krátcí voba!" A Hudákova vždycky snadně (či zrádně?) memorující končetina na 306. straně bryskně oponuje: "Jdi k šípku, jsem barevnější, určitě si vybere mě!" Poslední chlap, který je doslova uzlíček nervů, je Petrovický III., který občas vyštěkne: "Vyser se na ně, je čas na plexus brachialis a ty to víš!" Zbylí chlapáci se jen krčí tiše v koutě a nezřetelně brblají, že jejich čas teprve přijde a že budu litovat dne, kdy jsem je neotevřel dříve. A pak tu taky sedím já. Aspoň vidíte, jak to mám s nimi těžké, jsou jako děti. Velké, tlusté, bílé a do detailů popsané děti. Jo, metafora nebyla zrovna vhodná... Ale tlačí mě čas, nemůžu prokrastinovat věčně. :-)

Je to tak, zatímco mnozí dokončují kostry, lebky, svaly a všelikeré další svinstvo v těle, bez kterého bychom asi byla jen hromádka inteligentní plastelíny, válející se na prašné stezce Všehomíra, Olomoucký starostolec zatroubil na lesní rohy, trombony a trumpety a oznámil, že na vědomost se dává skutečnost, že místní studenstvo pozměněný sylabus míti bude se vší platností od semestru stávajícího. A tak se učíme něco mezi systémovou a topografickou anatomií. 

Whatever.

Vlastně ani pořádně nevíme, co se učíme. Na přednáškách jsou nám prezentovány rozměry pánve (a všichni se s otevřenou hubou diví, jak jsme se tím před dvaceti nebo jednadvaceti lety mohli prorvat bez sebemenších trvalých následků... a holky vedle mě berou mrákoty z 9,5cm diameter recta:-) ) a vlastně celá její topografie, na cvikách nás připravují na pitevní týden, takže cévy, nervy, svaly, kosti horní končetiny máme mít v malíčku? Asi ne, zřejmě bychom to už měli mít v hlavě. A když nemáme? Tak nám zkoušející předvede jeho výraz: "allow me to present a man not caring:"
Ale neříkám, že to všechno je na posrání nebo tak nějak. Když člověk přistoupí na pravidla hry, kterými se naše milá rádodajka Anča řídí, pohltí ho. Nebo alespoň mě pohltila. Nedělá mi problém si nad ní sednout a učit se... Největší problém je se k tomuto heroickému výkonu dokopat. :-) Tento článek je tomu zářným příkladem. :-) Ale když už se k tomu smrtelník dokope, ať dělá, co dělá, stále se u toho učí. Neodpustím si malý příklad:
Poprvé jsem se zvěčnil na svém blogu, hossana! FYI: část arteriálního zásobení palmární strany ruky, kdyby někdo mé enthuziastické kreslení nepochopil a hledal v tom VanGoghovy slunečnice. Bludišťáka tomu, kdo rozlouskne moje zkratky. :-)

Není to zrovna med, ale nemůže se říct, že bych ztratil svůj veškerý volný čas, to ne. Jen jej konečně využívám moudře a nehýřím jím, jako doposud. :-) Vzdělávám se neustále, ale nejen povinně, minulý týden jsem zašel na přednášku o lékařské etice, kterou ve městě přednášel dr. Peter Wenham. Coby kamenem dohodil nás čeká další odpolední posezení v kavárně s paní docentkou Brychtovou z naší fakulty, kde se rozhodla přednášet o tématu rakoviny v 21. století. (Možná si drze dovolím zmínit odkaz na akci pro ty, které to zajímá tady.)

A i když jsou naše ega denně vystaveny pravidelné psychické masáži, i přestože se člověk může mýt a stříkat na sebe cokoliv, ze školy odchází vždy s parfúme a la medico (všudypřítomná nasládlá vůně piteven), dokonce i napříč momenty, kdy celotýdenní studium naši vyučující ohodnotí takto:
a my strávíme další týden hledáním chyby v pečlivě konstruovaných výrocích (třeba kulový a kulotivý), jsem si to tady zamiloval a doufám, že nebudu muset za rok měnit název blogu na: Bláboly jednoho chemika. To už by zřejmě nikdo nečetl, heh. :-)

Protože medicína sbližuje. Anatomie sbližuje. Společný nepřítel taky sbližuje. A já jsem doopravdy šťastný, že už na startu jsem potkal spoustu inspirativních lidí nejen mezi svými spolužáky, ale také mezi ostatními bloggery, jejichž díla jsou pro mne jak zdravou konkurencí, tak i čtecí zálibou a hlavně inspirací (Ahoj, Bloncko, Ty jedna Nadšená, Lapinko, Dentisto a další a další... :-) ) Nedávno se vám, čtenářům, povedlo překročit fascinující dva tisíce párů očí, čtoucí mé bláboly, devět set unikátních přístupů a téměř osm tisíc zobrazení stránek.

Jste skvělí. Udržujete část mého nadšení pro to, co dělám. Snad to dělám správně a jen tak se vám neomrzím. :-)

10 komentářů:

  1. Taky zdravím, Zhrzený! :) Já si před rokem zkoušela na zápěsí namalovat ty kůstky, co ti budu povídat, stejně to nepomohlo. Mimochodem - skvělý článek. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Yay, no já dneska přemýšlel, že bych se pomaloval inervovanými úseky ruky, ale asi bych vypadal jak debil, a rychlejší je se to přeci jen naučit. :-)
      Oh, ty mi lichotíš až až, díky. :)

      Vymazat
  2. Pěkný večer přeju :))
    No, že bych tenhle článek popsala slovem optimistický se říct úplně nedá, ale určitý posun by tu byl... ;-) Tímto aspoň částečně děkuji :D
    Jak ty články prváků naberou úplně jiný rozměr, když už nám taky (konečně... ehm) začal akademický rok a mám teď možnost je srovnat s vlastními zkušenostmi :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tobě hezký den, Lapinko. :-)
      Snažil jsem se speciálně kvůli tobě! :-P Jaký rozměr myslíš? Jakože přínosnější, nudnější, nadsazenější, nebo jak? :-)

      Vymazat
    2. Ó, to tedy musím poděkovat ještě jednou :)) :D
      Pohled spíše takový... empatičtější :-) A někdy i soucitný, protože nám na anče řekli, že skládat karpálky po nás nikdo nemůže chtít :P ;-)

      Vymazat
  3. Nebrecte furt všichni z té anatomie... Naučit se to stejně musite tak jako tak... A budou 2x těžší zkoušky jako fyziologie a 3x těžší jako patologie :D
    Tak hodně zdaru zavřít cihaka vzít si něco smysluplnejsiho a učit se v klidu :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, zas nějakej hrdina hrdinuje skrz anonyma :)

      Vymazat
    2. Je na co se těšit, to je pravda. Když ne Čiháka, tak koho? Starého Borovanského? Petrovického? Nebo snad Drugu?

      Vymazat
  4. Zdravím z Brna :) Poslední dobou se mi po těch skriptech z anatomie už nechce moc číst nic jiného :D Ale opět krásně reálný článek :)

    OdpovědětVymazat

Zkuste se nějak podepisovat. Kdo se má v těch anonymech pak vyznat při odpovídání. Dík! :-)