středa 16. prosince 2015

Předvánoční počtení

Patnácté září, léta páně dva tisíce patnáct, jednadvacátá hodina večerní,

přesně touhle dobou jsem poposedával na téže židli, v téže místnosti. Začal semestr. Paráda. První přednáškový blok a některé úvodní cvika úspěšně za mnou. Seděl tady člověk plný nadšení a plný ideálů, který se neodvažoval pomyslet na to, jak to s ním bude vypadat doslova za čtvrt roku. Byl to takový ustrašený človíček, který by ani za zlatý prase nedal ruku do ohně, že (a) se z majestátné lékařské fakulty nep***re (b) jeho blog, kterému se teda nevěnuje se stejným nadšením jako třeba Bloncka (^.^) , bude mít přes čtyři tisíce návštěvnost (c) už tři kolegyňky z ročníku sejmou roušku anonymity z jeho tváře (zdravím! ^.^) (d) zápočty sbírá jeden za druhým jako Pokémony. Je tedy poněkud logické, že sice židle je totožná, stůl je totožný a místost, v níž sedí, též, ale člověk už ne.

Patnáctý prosinec, léta páně dva tisíce patnáct, dvaadvacátá hodina večerní,

Listuju si starými příspěvky. Bavím se sám sebou. Fackuje mě přes monitor ten elán, který jsem měl. Je to roztomilé. Je to sladké. Nedá se říct, že mě to nebaví, jen si uvědomuju, kolik toho člověk musí obětovat, ba co hůř, na základě těchto zkušeností, co tepre bude muset obětovat. Uvědomuju si, že medicína je tím víc "jednodušší", čím více máte kolem sebe podporujících lidí (rodina, partnerka, přátelé...), protože pobyt mezi těmi zdmi vás nějak změní, neříkám, že k lepšímu nebo k horšímu, neříkám, že z flákače udělá workoholika nebo naopak... To ne. Jen je to prostě, jiné... Ať už humorem nebo postupným přístupem k životu...

Ale povím vám, že se na Vánoce těším jako už dlouho ne. Letos to budou svátky klidu a pohody. S mou drahou polovičkou a přáteli na chatě oslavíme Silvestra a pak sfoukneme ty dvě zkoušky za zimní semestr.

No a že by konečně nadešel čas na zhodnocení celého semestru?

Občas se sám sebe ptám:
Občas je to na:
Ale vždycky se snažím sám sebe uchlácholit, že to není tak strašné, že bude ještě hůř, protože CNS incomming, biochemie incomming, histola incomming... :-) 
Před pitvami a během nich to vypadalo takto:
Občas někdo samozřejmě zavolá, aby vás vytáhl do baru:
Občas (často) se stane, že náplň některých cvičení člověka absolutně nebaví, tak tam sedí a... no:
Až tady jsem začal opět pořádně číst, jen škoda, že ne něco lehčího...
Medicínu bych ale stejně ze všeho nejvíc připodobnil těžší střední škole... Kdyby měl člověk chodit na všechny přednášky je v té škole denně už před osmou, jako na střední. Tady máš knihu, a tu se nauč. Tady máš definice, ty chci slyšet. Tady máš schemata signalizace, ty se ti budou hodit, stejné jako na střední. Není to zatím takové přemýšlení a rozjímání o těle. Je to většinou hromada suchých data prázdných slov, které, když se zadaří, občas asi při sedmém čtení začnou dávat smysl... A co si budeme, tohle nám během přednášek taky nepomáhá (nebo nám nepomáhají přednášky? :-) ):
A každý drobný úspěch se musí oslavit. A nenechte se zmýlit, neslavíme alkoholem, neslavíme narkotiky. My jsme vděční za to, že se můžeme třeba vyspat, hlavně dlouze a kvalitně. Jsme takoví domácí skřítci, kteří jednou za čas dostanou od svého pána (vyučujícího) ponožku. Takhle se třeba slavilo, když někdo dal popitevku:
A takhle jsme se na ni připravovali:
A ráno nesnášíme, když slunce vyjde nad obzor. Protože... Se to děje zásadně tehdy, když už jsme ve škole. A za tmy zase odcházíme. Už aby to bylo za námi.
A nakonec se to vždycky nějak zvládne, i když to vypadá, že si nabijeme buccae:
Pokaždé, co se vyhrabeme z jednoho týdne, je tady další a další:
Občas se na to máme chuť vykašlat, kdo koneckonců ne, když si pročítá melancholický článek od Bloncky nebo úžasný článek Jenommedika o vyhořelých doktorech a medicích. Tušíme, že budoucnost je jinší, než jsme si vysnili:
Občas se dějí divné věci, které nechápeme. Občas si myslíme, že nám křivdí, když nás hodnotí za celotýdenní snahu:
I když... co si budeme. Někdy se prostě reálně hasí to, co právě hoří:
A pak se divte, že:
 Občas usínáme. Usínáme všude. Třeba mně se kromě cvik z chemie a biologie podařilo usnout za těch několik semestrálních týdnů... všude. (Ano, seminář z anatomie není výjimkou.)
Když se na přednášce objeví známý úspávač hadů a člověk šel na někoho jiného, protože výuka nesedí se sylabem:
Na medicíně je fajn, že vždycky vám každý doporučí jeho zdroje, jeho texty, jeho materiály odkud se učí (pokud to není vyloženě Ráďa Čihák). Není tedy vyloženě nouze o podklady jako na jiných oborech (zdravím chemiky a jejich Gaža z roku 1981) na druhou stranu to občas člověka zahltí:
A pak v tom člověk najde systém:
Když vám vyučující řekne, že jste se to učili ze špatných tabulek a materiálů:
Když postupně přicházejí výsledky zápočťáků z biologie:
 A když vás známí zahltí otázkami typu: "Proč jsi šel na medicínu?" "Je to fakt tak těžké?" "A co bys chtěl dělat?" "Už jsi viděl mrtvolu?" "Už ses pozvracel na pitevně?":
Když vlastně nevíte jak zakončit tenhle fotočlánek:
Ale nakonec všechno dobře dopadne. Všecho do sebe zaklapne a index se plní:
A vy si uvědomíte, že máte čas. Chvilku času během Vánoc. Odpočinout. Nabrat síly. Zazpívat si koledy a přidusit se kaprem. Rozbalit dárky. Protože po zkoušce z chemie a latiny, začneme opět de novo:
Takže přišel čas všem popřát poklidné svátky. Hezkou atmosféru, chutné cukroví, málo měkkoušů, hvězdičky v jablkách, zkrátka všechno, co na Vánoce plánujete, ať se vydaří. :-) No a pak, až dojmy a kapři nebo řízky usednou v žaludku a zazní odpočet : 10, 9... Vám přeju všechno nejlepší do nového roku, ať si dáte konečně nějaké předsevzetí, kterého se budete držet (stejně jako já!) a hlavně, ať to zvládneme!

Váš
Zhrzený medik




8 komentářů:

  1. Pěkně, pěkné :-) ať se daří
    P.S.: abych to psaní už zabalil, když je tolik schopnějších lidí :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdravím a díky. :-)

      Určitě nebalit! Co bych potom četl?! :-)

      Vymazat
  2. Píšeš první text a pak k tomu hledáš vhodné obrázky nebo první hledáš obrázky a pak k nim píšeš text ? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak se co namane. :-)
      Většinou vidím obrázek a přesně vím, co bych k němu chtěl napsat.

      Vymazat
  3. Asi se na svůj předvánoční článek vyprdnu, protože ten tvůj je skvělý (tiše obbdivuju gify :D)!
    Krásné Vánoce a Nový rok i tobě :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mírně se zpožděním... ale přece! :-D I tobě přeju úspěšný rok, sličná kolegyně! :-)

      Vymazat
  4. :D nééé, já nejsem až tolik naspeedovaná na psaní článků, spíš jenom u blogu dobře prokrastinuju a můžu u něj pustit páru ven.. A melancholický články by bez mojí seberegulace byly spíš snůškou nadávek, no znáš to :D Krásný článek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale jo, většinou pouštíš páru jako z papiňáku a lidi to žerou. Žeru to i já. :-)

      Ono se to mnohdy ani na nic jiného než na snůšku nadávek nehodí, ne? :-)

      Vymazat

Zkuste se nějak podepisovat. Kdo se má v těch anonymech pak vyznat při odpovídání. Dík! :-)