sobota 5. března 2016

Medicínská poezie - Píseň studijního referenta


Nadšená nadšeně fotí, Lapinka kreslí překrásné obrázky a Bloncka? Ta háže na instagram úplně všechno mimo své blonďaté vlasy. Co tedy budu mít já? 

Já jsem se rozhodl pro nesmazatelný zápis do vaší mysli pomocí něžného slova, kterého je pouze poezie schopná. Rozhodl jsem se zvěčnit projev každého studijního referenta, jež je tradován z pokolení prváků na to druhé a rozhodně by neměl být opomenut. Ba naopak, měl by se tesat do kamene před každou fakultou. :-)

Já tesat neumím, tak jsem svolil k tomu, Vám onu legendu alespoň povyprávět.


Píseň studijního referenta
na motivy Písně moudrého klobouku

***
Za dávných dob,
kdy byl jsem mlád,
a můj lékařský sen též,
skripta byla poloviční.
To teď už nenajdeš.

To čtyři moudří profesoři
rozhodli tehdy spolu
učebnice napsat tak,
 ať student vzdá školu.

"Společně mučme mediky."
řekli a správně vytušili,
že donutili chudáky,
by knihy všechny vykoupili.

Znal snad kdo horší autory
na celém světě širém,
než byli Čihák Radomír
se Ctiborem Povýšilem?
Snad pouze ještě jeden pár,
o němž nebylo sporu:
neb z Kittnara a Votavy,
máš též dost hlavobolu.
Bože proč? Jsou opravdu
tak odporné knihy nutné?
Nu, vaše osobní životy
budou odteď velmi smutné.


Dí Radomír: "Píšu pro ty,
co zápočet už z anči mají."
Povýšil zas:"Při čtení maj 
co dělat, aby se neposrali."
A Votava: "Dočte jen ten,
kdo zvracet bude chtít."
Jen Kittnar psal dál 
bláboly bez prerekvizit.

Prvotní šance studentů
zdají se liché být.
S každou další knihou chtějí
fonendoskop zahodit.

U třetího Čiháka
vypotí moře krve,
Neb Radomír píše pro ty,
co nestudují prve.
Fyziolou od Kittnara,
prokouše se každý snáz.
A pak přijde Povýšil,
ten ti zláme vaz.
A když velkou úspěšností
u zkoušky to zavání.
Přijde správná doba k tomu
apgrejdovat vydání.

Já ze studijního přicházím,
zaplnit vámi místa.
Neb za každého na hlavu je
hromada peněz jistá.
Vám však povím něco víc,
poslouchejte, co říkám:
když zapisuji do STAGu,
nehezký pocit mívám.
Plním sic jen svou povinnost,
přesto se trochu zdráhám,
mám obavy, že vám tu všem,
do hrobu napomáhám.
Ach vězte všichni, kdo tu jste,
že končí život celý,
neb budete při knize
jen sedět na prdeli.
Teď musíte se vzchopiti,
a skrpita začít číst,
neb šanci má jen ten,
kdo vhodně bude spát, pít, jíst. 

Však už jsem dost vás varoval,
co říct jsem chtěl, to víte.
Přistupte ke mne s indexem,
nechť si to nerozmyslíte.
***

8 komentářů:

  1. Mám len jedno slovo. Vau. 😃

    OdpovědětVymazat
  2. Haha, děkuju moc a smekám před tvým všestranným literárním nadáním. :D

    OdpovědětVymazat
  3. Chceš fotku mých blonďatých vlasů, jo? :D Tak sleduj můj instagram, třeba to tam v tejdnu hodim :D
    Jinak naprosto úžasná básnička, mělo by se to číst místo imatrikulačního slibu :D
    P.S.: Kittnar píše taky pěkný sračky :D

    OdpovědětVymazat
  4. Já se tady chechtam jak blázen, super že váš ani na medicíně neopouští humor!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Brečím a směju se zároveň...ach náš sladký medický život :)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky všem! :) Snad jsem trochu odlehčil hořkosladkou atmosféru lékařských fakult. Kdo ví, třeba mě brzo napadne něco dalšího. :)

    OdpovědětVymazat

Zkuste se nějak podepisovat. Kdo se má v těch anonymech pak vyznat při odpovídání. Dík! :-)