úterý 25. října 2016

Druhákův říjen



Ne, fotku jsem opravdu nefotil teď, vy rejpalové, ale bylo mi líto se nepodělit o překrásný výhled jednoho zářijového dne a mou nohu! Je tady fakt krásně, to se musí nechat.

Co bych to byl za člověka, kdyby na něj nedopadl podzimní splín. Venku padá listí a nám na přednáškách padají oči. Venku se také dříve stmívá a o to dříve si můžeme rozsvítit lampičku u našeho stolního oltáře, u nějž uctíváme knížku Renátky Raušové - Histerie. V hlavní roli hematoxylin/eozin.
Čas odporně letí, myslím, že to poznáváme úplně všichni. Nedávno jsem tu škrábal každoroční sluníčkářský prvopříspěvek o předmětech, co mě čekají a už jsme se přehoupli v polovinu semestrálního běsnění. A jak si vlastně vedeme? Inu, pícháme intramuskuláry do umělých prdelí a rady typu: 
"Nikdy za žádnou cenu nesmíte pacientovi říct, že tento zákrok provádíte poprvé. Vy byste to asi taky nechtěli vědět."
nás ve své podstatě vůbec nekonejší. Pravděpodobně bych nechtěl být svůj první pacient. Jestli se fakticky najde předmět, kterej mě teď ve druháku naplňuje tak jsou to ty výkony, o kterých jsem mluvil už předtím. Konečně se něco dělá rukama. Šijeme stehy, převazujem rány, (měříme tlak, tím bych se vlastně asi ani neměl chlubit) a pícháme. Žasnu, že ačkoliv se nám téměř náslině klade důraz na komunikaci s pacientem, kterou si do jisté míry cvičíme už teď ve druháku, tak to v nemocnicích vypadá, jak to vypadá... A že jsem si už několik nemocnic prošel. Co se dá na to říct? No snad jen to, že si sám sobě slíbím, že nikdy takovej typ doktora nebudu.

Zatím jsme se teda dozvěděli, že:
  • když naberu víc inzulinu do inzulinky, nemůžu to pacientovi píchnout a pak mu dát cukřík.
  • půlhodina u podání čípků není čas, po který má pacient mít sevřené půlky k sobě, ale nástup účinku.
  • nikdy nemáme říkat, že jsme tento zákrok ještě nedělali.
  • to pacienti stejně poznaj z našich třesoucích se rukou.
  • svou fantazii nemáme využívat jen na geriatrii a na dětském ale prej se to dá i na psyndě.
  • nasadit kompresní punčochu bývá daleko horší než popadnout obinadlo.
  • k tomu, abychom nebyli svině doktoři, si máme vyzkoušet všechny naše požadavky prvně na sobě. A zabírá to.
Můžu říct, že když se spojí všechny ty předměty, které druhák nabízí, začnete mít povědomí o tom, co znamenají ty všelijaké písmenka na předoperační žádance (ALTky ASTky jsou ještě v pohodě, dokud si nezačnete plést internetové TAGy s triacylglyceridy :-). Můžete vysvětlit lidem jdoucí na operaci, proč se k nim blíží sestra s Fraxiparinem, když nikdy předtím antikoagulantia nebrali. Pro mě, jako studenta to není špatný pocit, ale z mých úst by to přece neměli slyšet. Tady medicína selhává na celé čáře.

Fyziologie. Pokud se dá o některých přednáškách v prváku říct, že jsou zábavné, pak fyziola je ještě o úroveň výš. Jak už jsem psal minule, přednáška končí rozhodně vyčerpáním tématu anebo vyučujícího, my hltáme každé slovo. 
"Kdyby aorta nezačala při výstupu ze srdce bulbem, uplatnil by se na koronární arterie efekt vývěvy. (ticho) Rozumíte tomu? (ticho) Víte co je to vůbec vývěva? ... Aha."
 Získáváme esenciální informace pro úspěšné složení zkoušky:
"Glomerulem se díky fenestraci dostane ven všechno, co je menší než velká molekula."
Zkoumáme reflexy (kremasterický ale ne), snižujeme tlak mačkáním bulbu, hrajeme si, abychom pochopili lidské tělo. Je to sranda, je to poučné a prospěšné, ale smích nás přejde už příští týden, kde se na nás chystá test o sto otázkách a minimální úspěšností 91 %. Maximálně devět chyb je zvrácenost. To se prostě nedělá!

A jednou jsem se omylem dostal na přednášku z lékařské psychologie. Na psychiatrii. No, dobře, asi mi neuvěříte, že jsem šel na psychiatrickou kliniku omylem. Přednášela paní pro tři lidi... ze 180. :-) Blbý bylo, že jsem byl jeden z těch třech. Psychiatrie je svět ve světě. Taková malá dimenze v časoprostoru. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit, proč se mi ještě samotná přednášející doktorka omlouvala, že jsem tam minule nepřišel a že to nestíhá pro mě všechno zopakovat. :-) A pobízela nás ať si doneseme čaj a kávu, že hrníčky pro nás mají. WTF. 

No a histologie? Pojď mi! Jako chlap jsem rozeznával pouze RGB barvy. Teď, po téměř roce histologie rozeznávám RGB a hematoxylin/eozin. Problém je v tom, že je začínáte vidět všude. Dovolím si to ilustrovat na obrázku, který jsem si vypůjčil z Co mi dala/vzala medicína. Naštěstí nás tady nemučí barvícími metodami, jako se to dělá v Práglu. Aspoň něco! I když ona ta embryologie taky není úplné terno.
----- 

Jo a taky se musím podělit o velmi žhavou novinku, kterou nám náš děkan vzkázal skrze setkání se zástupci ročníků: Vláda zjistila, že je v republice nedostatek doktorů. Ty vole, kdo je v šoku ať zvedne ruku! Jak jsem si to myslel, žádnou nevidím. Jo a ještě ať mi nějaký zástupce proletariátu povykládá o tom, jak studujem z jeho daní a pak odcházíme do zahraničí. Univerzity musí "brigádničit" aby vůbec mohly uživit české studijní programy. Stát jim dává velký prd. Ať žije zářivá budoucnost. Tady bych se rád podělil o jeden odkaz na budoucí sérii článků manuálů pro absolventy lékařských fakult, protože si myslím, že není na škodu zjistit, jaké podmínky nás čekají. Tahle pracovněprávní sranda se totiž (možná záměrně) nějak neomílá. A pokud teď pociťujete krizi ve zdravotnictví, vězte, že od roku 2018 poroste nedostatek lékařů o nějakých 1200 ročně lineární závislostí (1200/2400/3600...) za předpokladu, že budou všichni pracovat do 65. Hallelujah!

A jak to vypadá s našimi dětmi? Anatomie pro prokrastinující se rozrůstá. Někteří naší členové to dokonce dotáhli na podržtašky doktorů a můžou si říkat asistenti, zatímco ukazují světélko na konci tunelu zmateným prvákům, kterými také jednou sami byli. No a těm podržtaškům a nadšencům se kdesi a kdysi zrodila myšlenka v hlavě. Myšlenka prostá, kterou přiživovali dnes a denně. Že by se pokusili studium medicíny udělat o něco přívětivější, když už ne jednodušší. Vězte tedy, že se něco chystá (mimo celoroční sbírky mouder odposlechnutých ze zkoušení nebohých prváků, ale o tom si povíme něco v příštím článku. :-)

Závěrem se musím podělit o moudro odposlechnuté na přednášce z biochemky:
Zdravý pacient je nedovyšetřený pacient.
Tak na to všichni myslete! AMEN

0 komentářů:

Okomentovat

Zkuste se nějak podepisovat. Kdo se má v těch anonymech pak vyznat při odpovídání. Dík! :-)