neděle 13. listopadu 2016

... a proč to vůbec děláme?

Evergreenová otázka. "A proč chceš jít na medicínu?" ptají se všichni - od obtloustlého chemikáře, mající výraz pohrdání ve tváři při zjištění, že zrovna ty bys měl/a někdy léčit jeho metabolický syndrom, až po nadšenou pratetičku, která ti zároveň cpe veškeré své lékařské zprávy, aby ses na to podíval/a. Jedni přátelé si zakládají rodiny, druzí stvrzují svůj svazek manželský a co ty? Ty sedíš u svého stolu, čumíš do knížky a myslíš na to, že se o víkendu vyspíš o něco déle - studuješ medicínu a doufáš, že budeš MUDr. dříve než tvoje kamarádka z dětství, které jsi byl na svatbě ve třeťáku, porodí dalšího caparta. Co tě vlastně k tomu vede?
Abych byl upřímný, nápad na tento příspěvek nepochází tak zcela z mé chorobné mysli a taky to možná půjde poznat. První moje otázka, kterou jsem rozesel mezi své kamarády v druháku a prváku byla: Proč vlastně ty studuješ medicínu? Jak se pohled na studium mění v průběhu roku? Přistupte a zřete! Moje druhá otázka zněla: Kdybys mohl/a vzkázat něco budoucím prvákům - nějakou radu nebo tip - a měl/a jistotu, že si to přečtou, co by to bylo? Nedávno něco podobného zkoušela Lienka ve svém článku Ako nonšalantne preplávať prvákom.
Příjemně mě překvapilo, kolik lidí s nadšením souhlasilo, že mi pomohou! Všem patří neskonalé díky a čestné místo v tomto článku, díky němuž nezůstanou opomenuti v prachu minulosti! :-)
Proč já a medicína? A proč ne? Dostudovali hloupější, proč bych nemohl já? Koneckonců i těch hloupých doktorů je v nemocnicích nedostatek! A teď trochu vážně: svým způsobem je to droga. Tělo je neskutečně zajímavý objekt k pozorování a poznávání. A jako malý jsem byl zapálený kouzelník. Proč bych tedy nemohl čarovat jednoho dne zázraky přímo na operačním sále?
Jak básníci přicházeji o iluze je základní literatura před nástupem na Lékařskou fakultu. Teprve tady zjistíte, že se nejdná o komedii ale o dokumentární drama. Přežíváme z týdne na týden a od předmětu k předmětu, proto je nezbytné se obklopit věrnými přáteli a spolubojovníky! Bez společné podpory a rozeslaných materiálů by se z medicíny staly Hunger Games.
- moje druhácká maličkost
Co je mou motivací ani nevím, myslím, že tohle musíte mít prostě v sobě a potom poznáte, jestli děláte správnou věc či ne. Během mého dosavadního studia ale byla i moje jinak silná motivace prověřována sakramentsky často, tak uvidím jak dlouho mi to vydrží.
Hlavně je potřeba to nevzdávat! Prvák je prostě boj a je jen na vás jestli z něj budete odcházet jako vítězové nebo poražení.
- druhák Honza
Je jasné, že jsem chtěla medicínu studovat sama. Rodiče mi to naopak spíše vymlouvali, neboť si myslí, že pro holku je to těžký (mít děti, tvrdá práce plná stresu...). Kdybych sama nechtěla se stát doktorkou, tak myslím, že bych skončila v prváku, ať dobrovolně nebo nedobrovolně.
Nepodceňujte anču, pravidelně opakujte. Vyučující vypadají, že vás brzo sežerou, ale myslí to dobře. Jsou taky předměty, jako biofyzika, které si stačí přečíst jednou, a máte to v kapse!
- druhačka Marie
Potkala jsem jednoho učitele, který mě zatáhl do tématu humanitární pomoci a začala jsem si uvědomovat, že jestli chci opravdu pomáhat lidem, tak bych měla začít tam, kde je pomoc opravdu potřeba. Lidem ve válečných oblastech a v chudých zemích se nedostává ani desetinové zdravotní péče jako u nás a bohužel umírají na úplně banální nemoci. Tohle se stalo mojí obrovskou motivací. Jednou bych chtěla vycestovat s Lékaři bez hranic, kteří se bez okolků pouští do misí ve válečných a chudobou zmítaných oblastech.
Samozřejmě se vám na medicíně stane, že už máte pocit, že už to dál nejde, že váš VELKÝ důvod pro studium je naivní blbost, že to, že vás to vlastně ani nebaví a nikdo nechápe, jak je to těžký. Navíc poslouchat neustále a pořád do kola to ohrané „Ty to přece zvládneš!“ od lidí, kteří o tomhle studiu nic neví, vám taky moc nepomáhá. Proto potřebuje po svém boku nějakého parťáka (a je jednou jestli to bude kamarádka, kamarád nebo drahá polovička), který vám bude rozumět a poskytne vám ramínko (a že ho bude potřeba, tomu věřte). Bez přátel to na medicíně prostě nejde a jak jednou řekl jeden student (jo, odposlouchávala jsem cizí rozhovor ve studovně :D): „Medicína je týmový sport!“
- druhačka Pája
Na medicínu som sa rozhodla ísť sama. No predtým som vyslovila, že ma tam nikto nikdy nedostne. Bol to totiž sen mojej mamky a až keď som sa od toho úplne odosobnila a predstavila si seba v tomto povolaní, prišiel s týmto rozhodnutím pokoj a neskonalá túžba ísť tam, kde to ťahá moje srdce.
Budúci medici, majte zápal a túžbu. Bez toho to bude iba hŕba kníh. Majte radosť, bez nej sa z toho zbláznite a zbytočne utrápite.
- druhačka Ivka
Nemůžu říct, že už od mala jsem chtěla být doktorkou, protože jsem chtěla být popelářem. Postupem času, hlavně na gymplu, jsem věděla že už nic jineho dělat nechci, rodiče mě v tom podporovali, a já jsem makala, abych se tam dostala, protože to byl můj sen. Vždy jsem chtěla pomáhat lidem a taky je to práce která pomůže zaopatřit rodinu, ale ne, člověk to nemuže dělat pro peníze - je to poslaní přeci. I když si budete připadat že to nejde, hlavu nahoru všechno jde, dokázali jsme to my, dokážete to i vy. Za to dřinu to stojí!
- druhačka Bára
Moji rodičia, zvlášť mamina to nechcela, pretože pracuje v zdravotníctve a vie, aké to tam je; a asi dva roky ma od toho odhovárala, takže tá motivácia u mňa nešla zo strany rodičov, ale z toho, že jednak som nevedela vybrať z BIO-CHE seminárov nič lepšie a jednak ma tak fascinovalo ľudské telo ako komplikovaný mechanizmus, že som nemohla odolať a nemôžem doteraz.Nebojte sa neurobených skúšok alebo testov, tie prídu vždy a na konci sa vás nikto nebude pýtať na známky. Netreba sa z toho zblázniť a treba si nájsť každý deň oddychový čas, kedy sa nebude učiť. A ešte - na tejto škole mám pocit, že som našla rovnakých ľudí ako ja, že sú tu ľudia, ktorí ma chápu a vedia, čím si prežívam a je to jeden z dôvodov, prečo medicínu milujem.
- druhačka Lenka
K medicíně jako k oboru mám rozhodně nejblíže ze všech! Fascinuje mě tělo samotné, studium lékařství je bezesporu výzva a výzvy to já rád. Není taky sporu o tom, že když děláme, co děláme, získáváme určitý společenský status. Taky si nedovedu představit nic smysluplnějšího než jednoho dne zachránit lidský život. A... nebudu lhát - na medicíně máme doopravdy pěkné spolužačky!
Prváci, neztrácejte čas poctivým vypracováváním protokolů do biologie a biofyziky. Tu práci už udělaly starší ročníky za vás! Zadruhé, pokud si zapíšete latinu už v zimním semestru, rozhodně nemáte co zkazit! Spíš naopak - hodně pomůže do začátků tvrdého anatomického studia. No a zatřetí - ten, kdo nechodí do nemocniční jídelny na obědy, je sám proti sobě! Do školního bufetu chodí jen cizojazyční studenti zbohatlíků.
- druhák Tomáš
Medicínu studuju protože jsem zkrátka nenašel zajímavější obor, kterému bych se mohl věnovat. Na druhou stranu je to jedna z výzev, které stojí za to se postavit čelem. Možná taky studuju lékařství právě pro jeho široké spekrtum možností, kde si snad každý dokáže najít to, co by jej bavilo a čemu by se chtěl věnovat. Mě to například táhne k neurochirurgii nebo traumatologii.
Budoucí prváci, nehroťte to! Masakr to je, ale ne takový, jak se na první pohled zdá!
- druhák Štěpán
Medicínu jsem si vybral, protože jsem byl odjakživa fascinován vědou a principy, skrývajícími se za fungováním lidského těla. A protože medicína je ze všech věd vědou neušlechtilejší, jak s oblibou cituje náš pan děkan Hippokrata, byl pro mě tento obor jasnou volbou.
Budoucím prvákům bych vzkázal to, že medicína je ohromně těžká, ale stejně tak je i neuvěřitelně nádherná, a právě proto si myslím, že jí stojí za to studovat.
- druhák Adam
Medicínu studujem preto, lebo už od malička som vždy chcel pomáhať ľuďom a na strednej škole ma začali baviť prírodovedné predmety,o ktoré sa zaujímam až doteraz. Každý by si mal vybrať svoju budúcnosť slobodne podľa vlastného rozhodnutia a tak som si vybral štúdium na lekárskej fakulte aj ja.
A čo by som chcel zaželať budúcim prvákom? Rozhodne pevné nervy s chuťou učiť sa nie preto, že musíš, ale preto, že CHCEŠ. A nejakú radu do života - Nič v živote sa nedá robiť úplne ideálne na sto percent a medicína je podľa mňa cesta, ktorá vôbec nie je prechádzkou ružovou záhradou (ako sa hovorí), ale práve naopak - vyžaduje si veľa pokory. Počas štúdia prídu mnohé ťažkosti ale treba zatnúť zuby a snažiť sa všetky prekážky prekonať. A jednoznačne to stojí za to.
- prvák Erik
Myslím, že to člověk musí mít v sobě. Já to ostatně netuším, měl jsem jasno už od 1. ročníku na střední. Rodiče mi nechali volnou ruku při volbě vysoké školy, a tak by to mělo být. Proč studovat to, co chtějí jiní?
Za tu krátkou dobu, kterou jsem tu zatím strávil snad jen… Učte se. Ale berte to s rozumem, nikdy nebudete znát všechno. Mějte pevné nervy a pamatujte, že opakování je matka moudrosti i když se vám bude zdát, že si po 150tém přečtení nepamatujete zhola nic, pak si to totiž přečtete po stopadesáté první a bude to tam.
-prvák Vašek
Já ani pořádně nevím, doktorem jsem chtěla být uz jako malá holka, pak ovšem nastala taková ta éra kdy jsem chtěla být balerínou, zpěvačkou nebo herečkou a málem jsem na doktořinu zapomněla. Postupem času jsem zjištovala, že me škola opravdu baví, baví mě objevovat a učit se nové věci a překonávat překážky. Taky je pro mne důležité, aby to co dělám mělo nějaký smysl. No a když pak došlo na lámání chleba, medicína mi přišla jako jasná volba. I přes všechny pochyby, co mám o sobě, o lékařství v česku, o lékařství jako takovém, jsem si sama sebe nedokázala představit nikde jinde. Ačkoliv nevím, jestli mě to bude bavit (přece jenom teorie je něco jiného než praxe), tak myslím že za pokus to rozhodně stojí. A navic je to výzva, tak proč to nezkusit? Když člověk nezkusí, tak nemůže soudit. Takže uvidíme.
A budoucím prvakum bych vzkázala, že pokud to chtějí, tak ať si za tím jdou a nenechají se ničím zviklat a pokud váhají tak když nezkusí, neví.
-prvačka Eliška

A co ty? Proč ses dal/a na tento boj?

8 komentářů:

  1. Chtěla jsem se zeptat jak bojujete s pocity, že sem asi nepatřím/asi na to nemám... Nevím, jestli to tak má někdo z vás, ale z okolí vím, že před zkouškama si tím prochází nejeden medik.
    Jsem ve druháku na medině a občas na mě prostě přijdou ty obavy - je to vůbec správné? Nebudu toho za 3 roky litovat? :D A pak se sice dostanu zpět do reality, ale občas mi to zabere třeba celý den (a řekněme si to upřímně - den učení před zkouškou dělá hodně!)

    Předem děkuji za rady (které doufám přijdou :D)

    Hodně štěstí do zápočtového/zkouškového/průběžných testíků, ono se to vždy nakonec hodí! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, Zuzi,

      tyto pochybnosti se u mě objevují téměř pokaždé, co se blíží důležité testy a zkoušky, nejsi v tom sama! :)

      Nedávno, v prváku, když jsem byl na pochybách, jestli bych se neměl lépe na chemii či kdekoliv jinde mi řekl kamarád: "Jenom proto, že se některá rozhodnutí mohou jevit jako snadější, neznamená to, že jsou díky tomu lepší nebo správnější." Naše odhodlání bude ještě milionkrát vyzkoušeno, tomu věř. (Protože třeťák přichází a my víme, co přichází s ním! :D )

      Hodně budoucích úspěchů a pozitivních myšlenek do studia přeju!

      Vymazat
  2. Páni, tohle je super nápad, takhle se poptat kamarádů :) Docela zajímavé, vidět ty rozdílné a přitom ve svém jádru stejné motivace, každý se v tom najde. :)) Za pár let by bylo super udělat volume II a zopáknout to se šesťáky. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc! :) Doufám, že kromě zajímavého čtení by to jednou mohlo pomoci zájemcům o studium medicíny v rozhodování. :) A super nápad s vol. II! Budu na to do budoucna myslet!

      Vymazat
    2. První rok jsem na medicínu hrozně chtěla a nedostala se...a to nadšení tam jít ze mě pomalu opadává. A teď jsem začala panikařit, že už bych se měla začít učit na druhej pokus přijímaček, ale mám zkoušky na škole, řeším finanční potíže... a všechno na mě dolehlo. Musím říct, že přečtení tohohle článku mi pomohlo zase najít to, proč jsem na tu medinu chtěla, a znovu se ve mně objevila motivace! Díky

      Vymazat
  3. Úvodu jsem se smál nahlas a odpovědi ostatních mediků jsou moc hezky sesbírané! Články jako je tenhle, od starších a zkušenějších, mě drží nad vodou, když mám pocit, že se to na mě sype :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, tvůj komentář dokazuje, že se mi daří to, o co se snažím! :) Držím palce, aby se ve finále nic nesesypalo!

      Vymazat
  4. Sociální obchodování spočívá v otevření trhů pro každého. Na eToro se můžete spojit, obchodvat a sdílet znalosti s miliony obchodníků a investorů. Navíc můžete kopírovat obchodní rozhodnutí obchodníků, kteří odpovídají vaší strategii. Registrujte se nyní a získejte chytřejší obchodní rozhodnutí využitím rozumu našich obchodníků s nejlepšími výsledky.

    Výměna kdekoli - Váš čas je peníze. Obchodujte na počítači, tabletu a mobilu

    227,651,647 - Otevřené obchody na eToro

    OdpovědětVymazat

Zkuste se nějak podepisovat. Kdo se má v těch anonymech pak vyznat při odpovídání. Dík! :-)