pondělí 20. února 2017

Do čtvrtého semestru s úsměvem!


Všem z vás, které ještě moje bláboly neomrzely nebo jste zkrátka jen dostatečně masochističtí na to, abyste přestali číst přímé, živé a nefalšované zpravodajství ze života medicínského, přeju úspěch do nadcházejícího semestru! Vykročte pravou nohou a s úsměvem!

Toto zkouškové jsem si užil de facto pouze 5 (slovy pět) volných dnů (z čehož byly dva dny víkendové před odjezdem do Olomouce). Kde jsou ty chvíle, kdy jsem se proflákal polovinu zimního jako tomu bylo v loni? Nenávratně pryč. I s tak malým množstvím se dá naložit relativně obstojně a strávit je s mou nejmilejší v kině, na horách nebo nad dobrým stejkem a zkrátka vším, co k bezstarostnému pozkouškovému životu patří!

Ještě než přistoupím k jádru pudla a začnu zmateně ťukat do klávesnice, abych se pokusil zprostředkovat nejvřelejší emoce z prvního týdne čtvrtého semestru, neodpustím si krátkou odbočku a doporučení jednoho "dokumentu". Doktoři. Česká televize se pustila do své, osobité, a pro mne mnohem přívětivější zpracování variace Nemocnice Motol. Inspirativní a bez cenzury. Navíc z prostředí nám velmi blízkého, ze samotné Olomouce. :-)

V rámci předzkouškového odreagování jsem mimo jiné navštívil svůj gympl, kde jsem před několika málo lety maturoval. Olomoucká pobočka IFMSA totiž vstoupila do programu Cesta na lékařskou fakultu. Znamená to, že my, studenti, přijedeme na školy a povídáme si se zájemci o tom, co od studia očekávat, jaké jsou přijímačky a o spoustě dalších věcí! Někteří bledli, jiní zelenali a další hltali každé slovo. Nebojím se říct, že se našli i tací, kteří přišli zabít alespoň pár minut výuky. Upřímně doufám, že jsem alespoň trošku pomohl, protože vím, že lidi v rozpacích odkývají úplně všechno. (hovoří zkušenost nejedné zkoušky :-D)

21. února jsem se také mohl potkat s některými na Dni otevřených dveří u nás na fakultě. Měli jsme fešná trička, radost z práce a bagetu a kávu zdarma. Lepší kombinace snad už ani neexistuje! Těm, kteří nás vyhledali, jsme poskytli nejen pár základních informací k provední první pomoci (a že to byly nejenom zvídavé děti, mě jen těšilo), ale také bezprostřední dojmy a odpovědi na otázky: A je to opravdu tak těžký jak se to říká? Jak je to tady s volným časem? Jak je to tady s praxí? A jsou vyučující opravdu hodní? Kolik máte tak průměrně zkoušek? Celkový dojem mi zkazila snad jen jedna maminka ze Slovenského Uherska, která přede mne postavila svou ratolest a pravila:"Moje dcera půjde na medicínu, jaké knížky si má koupit, aby se dostala?". Jak to na vás působí? Na mě teda moc dobře ne. Když jsem ji teda já blbec ještě z dobré vůle ukázal něco málo, následovala další smršť: "Do chemie? To ona nepotřebuje. Má seminář. A neměli byste něco jako jenom na otázky? Mě osobně ta textová omáčka kolem nevyhovuje." LOL. Tak kdo se tam hlásí, krávo? Samozřejmě jsem ji to říct nemohl. Zmohl jsem se jen na jedno: "Seminář jsem měl, studoval jsem rok chemii na vysoké škole a měl jsem z ní nejméně bodů. Hodně štěstí." Trochu zcepeněla, když jsem odcházel.

No a konečně se dostáváme k startu čtvrtého semestru na fakultě! Statisticky jsme ze čtvrtiny doktoři, když už máme rok a půl za sebou. Meh. Kdo si tak připadá ať hodí kamenem. Spíš si při prvním kontaktu s klinickou medicínou připadáme, jako bychom byli znovu na startu v prváku a nevěděli nic. Jako by se nic nedalo použít z toho, co doposud víme.

Fyziologie bude tento semestru ukončena zkouškou. I když oni fyziologové mají raději termín akademický pohovor. Zkouška je prý o tom, že si člověk vytáhne otázku a mluví o ní. Tady to výběrem otázky zdaleka nekončí. Z každé otázky se dá přejít na všechny ostatní! Wee. Ve cvikách jsme poprvé oficiálně píchali. Paráda. Na to že nám je už přes dvacet, solidní výkon! modřin: 0; odvaha: 10; zručnost: 5.

Klinická propedeutika 1 aka interní propedeutika, zkrátka propka. Co se všechno schovává v tomto předmětu? První kontakt s nemocnicí. První kontakt s nemocným. První kontakt s vlastní (ne)schopností. První koupený fonendoskop (a teď už jsme prostě hustokrutopřísní doktoři i když nás vyhodí). Budou nám do hlavy tlouct postupy správného fyzikálního vyšetření, vyplňování papíru a odběru anamnézy. Jestli z něčeho mám blbý pocit, tak z toho, že pacienti budou neochotní se s nějakým studentíkem vůbec bavit. 

Lékařská psychologie 2. Navazuje tam, kde minulý semestr skončila. Devadesátiminutovým utrpením, které vykoupí hluboké spánkové koma. Magická věta, kterou se navrátí funkce je: "To by bylo pro dnešek všechno." Hodina první: Deprese. Paní psycholožka nám rozdala něco, co nazvala mezinárodní seznam příjemných aktivit.
Nemůžu nic jiného než ukázat, co to znamená.
Princip toho je pochopitelný, ukázat lidem v depresi, že ne všechno co dělají je pesimistické, špatné, bez potěšení nebo nějakého výsledku. Na druhou stranu jsme se všichni shodli na tom, že budeme zavařovat, mrazit a konzervovat! :-D  Druhá varianta byla spojení bodů: chodit nahý, kopat do listí, brečet. Totálně všechny holky odrovnala příjemná aktivita v podobě vážení se na váze. Prej to depresi spíš prohlubuje.
Mě se nejvíce líbil bod 306: Svádět stopaře. Najednou všechno to porno s falešnými taxíky začíná dávat smysl. :-D

Mikrobiologie 1. Není moc co dodat. Za všechno můžou bakterie a všechny je budete znát. Fakt už se další tlusté knížky nemůžu dočkat...

Klinická a topografická anatomie. Je béčko, které se instatně rozebírá se zápisem předmětů. Bodejť by ne, když je to jedna velká jízda. Do místnosti přijde doktor z nemocnice a vykládá na téma, které si vybere, třeba apendix. S čím se dá apendicita splést. S čím ne. Jak to vypadá. Jak se to projevuje. Jaké zajímavé červy operoval. Kde všude ty střeva nezrotovaly...

No moc těch předmětů doopravdy není. Vypadá to konečně na mírnější semestr.
Tak se všichni opatrujte a mějte se rádi! :-)

0 komentářů:

Okomentovat

Zkuste se nějak podepisovat. Kdo se má v těch anonymech pak vyznat při odpovídání. Dík! :-)