neděle 24. září 2017

Pár řádků o tom, že planeta oběhla slunce, a taky o adapťáku

Pány a dámové, 
ačkoliv se to zdá velice neuvěřitelné a nepravděpodobné, stali jsme se svědky, že tady tenhle sarkastický podivín trpělivě několikrát vyčkal, až se země otočí kolem vlastní osy, a s trochou nadpozemského štěstí a po několika hodinách strávených na prdeli při knížkách se ocitl ve třeťáku.

Je to tady. Konečně mám možnost prožít na vlastní kůži všechny ty legendy, zkazky a báchorky, které tradují z otce na syna, ze staršího studenta na mlíčňáka v prváku. 
O třeťáku se toho říká mnohé. 

Málo co z toho je pozitivního, s dobrou prognózou. Prognosis infausta. Občas zaslechneme báchorku, že se dalším podařilo protáhnout se soutěskou smrti a téměř na pokraji svých možností a sil se ocitli ve čtvrtém ročníku. Když nás učí lékaři v nemocnici, přiznávají, že sami netuší, jak tehdy prolezli třeťákem. Soucítí s námi, že to máme fakticky blbé. Je opravdu pověstné wombo combo v podobě mikry, patoly a patfyzu tak letální? Stay tuned! Odpovíme si na tuto otázku v průběhu roku, maximálně dvou! :-)


Abych postupoval chronologicky, hodilo by se taky zmínit, že se letošní adapťák vyvedl. O kvalitní lidi a zábavu nebylo zkrátka nouze. Koneckonců každoročně se jedná o společenskou událost na kterou se všichni těšíme. Stejně jako na Prvákoviny, které už pomalu ale jistě klepou na dveře. A jak jsme jej strávili jako organizátoři? No, když prváci hodnotili nabitý program a nedostatek spánku, určitě by je zajímalo, že jsme toho naspali ještě méně než oni a měli jsme celý tento kolotoč dvakrát. :-) Přesto se každý z turnusů stal pro mě zvláštní a nezapomenutelný z jiného důvodu. Když totiž na prvním turnuse přednášela kamarádka z nišího ročníku o tom, jakej ten prvák vlastně je úžasnej ročník a bu bu bu, proložila svoje slajdy citáty. A ne jen tak ledajakými. :-) Tímto jsme pronikli prostou difuzí na oficiální akci konanou přímo na půdě domácí fakulty. #challenge #accomplished 
Druhý turnus se lovilo. Kořist nebyla jen tak ledajaká. Pořádal se totiž hon na Medičku z UPOLu. Kdo že to vlastně ta nová tvář olomouckého blogovacího undergroudu je? Šlo se po stopě tak vehementně, že jsme dokonce jednu slečnu podrobili po několika pivech výslechu, za který by se za nás ani kluci z KGB nestyděli. Ke hře na hodnýho a zlýho poldu chyběla už jen lampa a hrnek kafe.

Necháme se překvapit, čím se zapíše do historie ten další adapťák. A zásluhu na něm budete mít i vy, letošní maturanti, budoucí dělníci medicíny.

Nebyl bych to já, kdybych se tradičně nepokusil sepsat první dojmy, které ve mně první třeťácký týden zanechal. Není jich málo. Protože začínám chápat vtípky na Humor LF MU, o pár se jich podělím. Plný význam tohoto humoru ovšem nelze jen tak pochopit, je třeba si jej prožít. :-)

Věřte tomu nebo ne. Vcházíme do nemocnic. Říkají nám (budoucí) doktoři. Nás jímá hrůza. Interna se letos vyučuje na II. interní klinice. Tématem je tudíž gastroenterologie. Absence patfyzu nám bude zezačátku chybět. Neznalost farmakologie taky. Jediné, co si možná trochu pamatujeme je, jak sáhnout na pacienta, aniž bychom mu způsobili další újmu. Na otázku, jak moc bychom pacientku zavodnili, stěží hledáme odpověď. Usmívejte se. Říkají nám. Konečně děláte to, proč jste tady. Bez praxe vám jsou knihy k ničemu. 
"Bez komunikativních vloh se raději zavřete na mikru, ale nedělejte internu."
Uvidíme, co se z interny vyklube, ale pokud k nám budou přistupovat alespoň tak, jak první týden, mohlo by mě to bavit a hrozí, že by nás i něco naučili. :-)

Chyťte si klobouky, pokračujeme v krasojízdě. Hned posléze, když se při slově třeťák vybaví wombo-combo zkoušet, další předmět, který každého napadne je Sociální lékařství a lékařská etika, kterému nikdo neřekne jinak než socko. Taková obdoba ochrany a podpory zdraví z Brněnské Masárny. U nás se mění názvy, aby to nevypadalo tak depresivně, že celou medicínou se táhne jeden předmět a ještě k tomu takový. A řeknu vám, co je na něm nejhoršího. Legendy nelhaly a je to každý týden. Na otázku, co je vlastně sociální lékařství se nám vyučující snažil odpovědět v téměř dvouhodinovém semináři. Výsledek? z 80 % nechápu, co to je za interdisciplinární obor a z 20 % chápu, že část z toho je důležitá, ale otázka zní: "probůh, proč?" Státnice z trojboje, here we go.
Důležitost sociálního lékařství nám stihl objasnit vyučující z chirurgické propedeutiky:
My vám ukážeme, jak se šije a dělají chirurgické uzly... Na vás je, abyste si to doma cvičili... a když ne doma, tak aspoň můžete uzlit tkaničky na socku...

(Ne)Příjemně nás překvapila patologie. Personálně je ústav vyzbrojen příjemnými vyučujícími. Což je vlastně divné, ne? Však to jsou patologové! :-) Omyl. Mají trochu osobitý humor, který je místy so awkwardly cute. 
"Na patologii je krásné to, že si na vás pacienti nikdy nebudou stěžovat."
He ehe he. Hm. Anebo z jiného soudku:
"Víte, chirurg může všechno, ale neví nic. Internista nic neví a ani nic nezmůže. My na patologii víme všechno ale pozdě."
Je strašně krásné, že kam do kliniky vstoupíme, tudy se nás snaží přesvědčit, že jejich obor nás bude bavit, že si ho společně užijeme a že bychom měli přemýšlet nad tím, jestli bychom právě toto nechtěli dělat. Tohle by se vám na histologii nestalo. Přísahám!  Kdežto zpátky k mikroskopům. 
WHAT THE F**K?
Co je to vůbec za orgán? Co je tam vůbec špatně? Tenhle flek? Tahle barvička že je tmavší? To jako fakt? A nemůžeme si pořizovat obrázky? No tak to je super, že máme praktickou zkoušku! Na ní - jak kamarádka řekla - musíme uhádnout oč běží. Asi poběžíme my. S brekem. Ven. Přednáška se nesla v duchu - Dobrý den, kolegové, vítejte na patologii, každý šestý ji bude opakovat.



Patologická fyziologie? Ale běž, takhle patfyzu nikdo neřekne. Dobrý den, kolegové, vítejte na patologické fyziologii, každý pátý ji bude opakovat. Díky. A nashledanou.

Třešínka tohoto semestru je mikra - telefonní seznamy antibiotik, bakterií, jejich rodin a příbuzných. Tuším, že jsme všichni opustili minulý semestr po 15 výukových týdnech mikry s vědomím, že bakterie jsou ty malé mršky v mikroskopu, které prostě nechceš naštvat. A to je trochu málo. Teď je co dohánět.

Co říct závěrem?
Akutní glomerulonefritida.
Mějte se rádi.
Penicilin.
Srdíčka.
IL-6.

Váš reportér z třetího ročníku.
Pokud jej nezajmou bakterie.
Přenos bude pokračovat.
Brzo.
... snad

1 komentář:

  1. Snad brzy vyplivneš další článek,
    tvoje komentáře dělají tu krutou realitu schůdnější...

    Jo, mimochodem, říkali to na cviku jenom nám, nebo se vážně uvažuje zkoušení na patole i z makro preparátů na pitevně...?

    D.

    OdpovědětVymazat

Zkuste se nějak podepisovat. Kdo se má v těch anonymech pak vyznat při odpovídání. Dík! :-)