neděle 5. listopadu 2017

Nesnesitelná lehkost třeťáku

Drazí a milí, věrní či nevěrní, 
určitě se vám taky jednou za čas dostaví ten strašně divnej pocit, že kam se podíváte, stojí vám práce. Lékem volby je prokrastinace. Jaký přípravek ze skupiny prokrastinativ použijeme je více či méně jedno, jelikož všechny mají dobrou propustnost přes hematoencefalickou bariéru a stimulace CNS je více než dostatečná.
Někteří teda sáhnou po filmololu. Další zase preferují knihomycin. Mezi mládeží jsou také populární muzikolidinony. Nesmíme zapomenout na fanouškovskou základu zobačů serialocinu (neplést s projímadlem sericinem). Pokud se jedná ovšem o závažné případy, kdy se na tyto přípravky vyvíjí s dobou expozice rezistence, můžeme si nasadit lék volby poslední - blogofenikol. Někteří jej považují za obsolentní. Já si ho občas ale dám.





 Občas se podívám na statistiky, jak si vedu, co se vám líbí, co čtete a kolik vás tu chodí. Ovšem musím vám říct, že mívám v určitých okamžicích strach, jak můj projev působí...
Jestli mě přes google najdete pod klíčovým slovem sebevrahovo myšlení... měl bych se nad sebou asi fakticky zamyslet. :-)



Medicína je strašně specifická. Když ji studujete, nemůžete se pak divit, když se na vás lidé v minibuse směřující na Gaudeamus dívají trochu divně, když se s kamarádkou bavíte ohledně propustnosti mikry. U zkoušky můžete zabít jednoho pacienta ze tří. Svou odpovědí. Svou terapií. Nikoliv doopravdy. Pro nás je to zjištění opravdu skvělá zpráva. Zbytek se snaží nedávat najevo smíšené pocity. "Už máte témata bakalářek?" ptají se nás záhy. Ještě to by tak scházelo. Kdybych musel, asi bych si vybral za vedoucího práce někoho ze socka. Z recese. Z terénu. "Vliv vypařování odstáté vody v dosahu dvaceti centimetrů od pravé ruky jako podpora koncentrace při samostudiu aktuálního seznamu používaných antibiotik na území ČR" by mi dozajista prošlo.

Naše fakulta historicky poprvé zrušila přijímání studentů na základě průměru ze střední školy. Mile mě překvapilo, že všichni středoškoláci, kteří navštívili náš stánek, byli nadšení. Přeci jen se nedá srovnávat Ostravské matiční, Pražský PORG nebo západokarpatské všeobecné gymnázium v podhůři Beskydských vrcholků. Známka jako taková je strašně neobjektivní. A tady to platí jednou tolik. Ne nadarmo si rychle zvykáme, že existují pouze dvě - eFko a neeFko. Celým veletrhem se nesly specifické otázky pořád dokola, proto si myslím, že by nebylo na škodu je vytesat do břidlicové tabulky a vyvěsit je tady na stránku. Trochu rozšířit povědomí o tom, co vlastně písmenka LF obnáší.

#1 "Jaké obory se to vlastně u vás učí? Mám zájem o (doplňte si jakýkoliv obor) a vidím, že máte v nabídce jen zubní a všeobecné lékařství."
Medicína se studuje v prezenční formě, byť si občas připadáme, že pacienty vidíme jako bychom byli na distančním vzdělávání. Studuje se šest let natvrdo. Žádný bakalářský mezistupeň. Prostě buď a nebo. Na druhou stranu končíme rovnou s doktorátem (MUDr.), na který musí třeba právníci rok po škole dál studovat (proto 6 místo obvyklých 5). Za těch šest let absolvujeme všechno. Od pediatrie, chirurgie, interny až po ORL či dermatologii. Ze všeho uděláme zkoušky. Z nosných pilířů medicíny státnice (a pak ještě ze socka no). Teprve až po tomhle šestiletém rychlokurzu si můžeme vybrat, co by se nám líbilo. Jak nám řekl tento týden doktor z ortopedie - těch šest let je vám dobrých akorát k tomu, že vám umožní jít na pohovor do nemocnice. Medicínu, kterou budete potřebovat vás naučí za rok v provozu. Neexistuje možnost studovat na chirurga, gynekologa nebo patologa. Tím se stáváme až nástupem do práce. Možná se tato informace mnohým jeví jako úplně samozřejmá, budete se divit, kolik lidí o tomto vůbec nemá ani páru.

#2 "Nestuduju gympl, mám vůbec medicínu zkoušet?"
Když se chce, všechno jde. Je třeba zjistit své limity a rezervy. Je třeba najít své Achilovy paty. Je třeba je eliminovat co nejvíce. Je třeba zopakovat fyziku, biologii a chemii. Jedna legenda praví také toto:
#3 "Opravdu sedíte pořád jen v knížkách?"Ne. Ani se to nedoporučuje. Vždycky je třeba mít nějakou rezervu. Vždycky je třeba myslet na tlačítko restart. Vždycky je třeba si udělat čas sami pro sebe. Jsou horší týdny. Jsou lepší týdny. Jako všude. Jestli se něčím lišíme od ostatních, tak tím, že u nás se dbá na pravidelnou kontrolu neznalostí přes semestr. Člověk se tak učí průběžně a může to vyvolat falešně pozitivní odpověď na screeningovou otázku. Takový neformální ukazatel: medických akcí přes rok není tolik, ale když už jo, tak stojí za to! :-)

Mezi nebem a fakultou se občas přihodí, že zaslechneme či spatříme nějakou raritku, která nám udělá den o něco snesitelnější.
Dámy, já chápu, že u kluků hledáte jiné přednosti,
ale doporučil bych vám si vybírat i podle spermiogramu.

-Patologie
Nebojte, na něco ho umřít necháme.
-Patologie
Občas mívají, zejména studentky, problém představit si imagiární pravítko.
Obzvláště na radiologii to pak může být problém.
Pamatuji si, že se profesor ptal, ať mu kamarádka ukáže,
kolik podle ní je jeden centimetr.
Když mezi prsty ukázala přes 10 centrimetrů,
zhrozil se a konstatoval, že přesně tohle je ten problém,
proč je tak těžké nejednu ženu uspokojit, když mají tak vysoké nároky.
- Patologie

 Tak se podíváme, jestli náhodou paní nemá trombózu...
Nemá. Hm. Škoda.
- Patologie

Pokud náhodou žena, která v období alkoholismu...
(dramatická pauza)
...pardon, v období těhotenství...

-
Patologie


Vy se smějete, že tady zdůrazňuju rozdíl délek od bakterií po tasemnice,
ale už jsem se doopravdy setkal s tím, že mi někdo na nos věšel metrovou škrkavku.
- Mikrobiologie

Podívejte se, jakou délku má naše ambulantní zpráva včetně anamnézy (3 řádky).
RA: nevýznamná; SA: nevýznamná etc.
Na interně, pokud nemá minimálně tři strany, je špatně odebraná.
- Ortopedie

Občas si nás traumatologové volají na sál, když jsme na příslužbě.
Vysvětlujte jim, když si děláte svoje ramínka a kolínka, že o rozbité hlavě nemáte ani šajnu...
Jednou se tak stalo, že místo abych šel za nimi na sál,
tak chtěli záskok na ambulanci...
koukám - další pacient ročník 16', se asi spletli v kartotéce...
Když mi přinesli takový malý brečící uzlíček s rozbitým čelíčkem,
tak jsem ho mohl se svými znalostmi tak akorát pohladit po hlavičce.
- Ortopedie
Stává se běžně, že kdybychom v ambulanci ordinovali tak, jak máme.
Měli bychom na jednoho pacienta asi 5 minut.
Za tu dobu se ho ani nestihnete zeptat, kde ho to bolí.
- Ortopedie

Je nanejvýš jasné, že třeťák je takový specifický. Při čtení učebnic dostávám dokonce pocit, že si z nás dělají prdel i samotní autoři. A Votava jim předsedá.

Na dětském zase visačka v šatně oznamuje, že tady jsou skříňy pro studenty na jeden den. Těžko říct, jestli se jedná o nějaký nový adrenalinový zážitek na Slevomatu - jízda v Lamborghini; pilotem dopravního letadla na zkoušku; medikem na jeden den.


Umění. Je náročné. Ně vždycky je plně doceněné. Když na naši fakultu zavítala výstava #SEXPOSED, nečekali jsme, že budeme denno-denně sedávat a svačívat pod vyholeným dámským klínem (asi ta lepší varianta). Jde vidět hned od recepce. Od vchodu. Z mezipatra. Zkrátka všude. Naznali jsme, že každé ráno už ve dveřích vidíme, na co bude náš den... 
A jak bude vypadat naše budoucnost...
Accidental art se dá praktikovat i na klinikách v nemocnici. Druhá interna na výtahy pro jistotu lepí upozornění. Vidět tohle v pokročilém věku jako pacient. Asi se otočím na patě a půjdu si léčit pankreatitidu domů.
Accidental art se také projevuje v prostorách pacientům nedostupných.
Takto vypadá jedna ze skříněk medických šaten, u kterých, btw., si připadáte jako na návštěvě v Pripyati... 
Dokonale se obrázky doplňují, nemyslíte?


Mějte se rádi. Shánějte dárky. Nepředepisujte antibiotika na každou kravinu. Zahajte punčovou sezónu. A držte nám palce. Za chvíli se totiž budeme koupat až po uši v čokoládovém agaru. Před zkouškou začneme sporulovat, abychom přežili stresové období. A doufám, že přijmu na plazmidu od někoho ze svých úspěšných spolužáku beta-profesorázu, abych naštěpil otázky položené zkoušejícím na bezbranné samohlásky. 

Snad vám těchto pár řádků přineslo drobné záškuby risoriu.
Smích je totiž jednou z mála zbraní, kterou proti medicíně máme.

4 komentáře:

  1. Hodně jsem se zásmála... věčně čekající ,,medička,, na tvé další članky..:P.:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc, že mě čteš a jsem rád, že v tobě dokážu vyvolat radostné pocity! Budu se snažit i nadále! :-)

      Vymazat
  2. Skvělý článek! Dost jsem se nasmál :).
    Jinak, nerad bych někomu bral iluze, ale MUDr. není doktorát (v pravém smyslu slova), jedná se o úroveň magistra.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, Janku,
      avšak musím zmínit, že je rozdíl i mezi tzv. "malým a velkým doktorátem". Malý doktorát mají některé obory obligatorně, tj. že nemůžeš profesi vykonávat mez rigorózní zkoušky (MVDr., MUDr., MDDr) a nebo fakultativně po vystudování jiných Mgr. oborů (JUDr., PhDr., RNDr.).
      Samosebou, že s velkým doktorátem neabsolvujeme. :-)
      Takže pravdu máme oba. :-)

      Vymazat

Zkuste se nějak podepisovat. Kdo se má v těch anonymech pak vyznat při odpovídání. Dík! :-)