čtvrtek 23. listopadu 2017

Věk lidí skončil? Přišel čas bakterií.

Když se tak kriticky zpětně ohlédnu za celou existencí těchto stránek, můžu suše konstatovat, že za tu dobu jsem tady psal, nadával, chválil sebe, chválil ostatní, kritizoval a nekorektně humorně komentoval události a předměty, které se trvale a silně zapsaly do našich myslí tak moc, že se občas budíme v noci či na přednáškách hrůzou, studem a strachem. Těžko říct, jestli budu dostatečně fertilní i za rok nebo za čtyři, abych byl schopen zprostředkovat surový a hořkosladký prožitek všem, kteří lační po poznání, co se nám odehrává v hlavě.

Impulz k sepsání tohoto článku přišel z několika stran. Možná shodou okolností se impulzy projevily jako presynaptický excitační potenciál a donutily mě si sednout a snažit se vypísmenkovat jednotlivé věty, které by daly smysl i lidem, kteří jsou medicínou (zatím, díkybohu) nepolíbení.
První hybnou silou se stala má oblíbená doktorka mikrobiologie. Určitě mnohé z vás nepřekvapí, že k sedmnáctému listopadu připadá státní svátek. Máme přece volno a nemusíme chodit do práce či do školy. Kdybychom měli pátrat po příčině oněch 24 volných hodin, bylo by možná tristní zjištění, kolik lidí vůbec netuší, co jim předcházelo a proč si vlastně vydobyly místo v našem kalendáři. Není to jen mezinárodní den studenstva, který připadá na tento týden. Osmnáctý listopad je už nějakým tím pátkem vyhlášen jako mezinárodní den povědomí o antibiotické terapii (World Antibiotic Awarness Day v originále -pozn.).
Nebudeme si lhát do kapsy, že nikdo nezažil takový ten moment, kdy si připadáte jako průtokový zachytávač mechanického kmitání v kochleárním aparátu. Zkrátka jedním uchem dovnitř a druhým ven. Existuje vůbec nějaký způsob, jak bych mohl přispět k tomu, abych rozesel sémě povědomí mezi širší veřejnost? Je to možné? Poslouchá vůbec někdo mé výkřiky do tmy? Já doufám že jo.

Prosím, nezlobte se na mne, že tento příspěvek není věnován roztodivně sladkým hláškám patologů, klinickým výzkumům proč se fyziologie v jakémkoliv podání líbí Východoevropanům nebo (ne)chtěnému umění studentů generací před námi, kdož zanechávají své otisky na klinikách, které navštívili a ve skriptech, které přečetli. ("Zanechte nádej, kdo vstupujete" velebí heslo Alighieriho Pekla na titulní stránce patologické knížky od mé spolubydlící.)

Jedno z ožehavých témat načala už Nadšená ve svém článku Jak Nadšená přichází o iluze. Řeč přišla na nekonečné téma hříšných pacientů. Nemusíme si vzít na paškál jen nezodpovědné diabetiky, určitě vás napadnou další zástupy lidí a jejich ochoření či soužení, které, více než na snaze lidí v bílém plášti s chrastící lahvičkou blahodárných chemikálií v pravé ruce, záleží na nich samotných. Nadšená byla tedy třetím hybatelem k tomuto článku. Neměli bychom jen psát o tom, co obnáší jedna nebo druhá zkouška. Neměli bychom se jen fotit v operačních hadrech ze sálů na instagramu a používat hashtag #medickykocicky. Měli bychom jít slyšet. Měli bychom se snažit překřičet všechny ty autismem přeplněné pofiderní portály ustaraných bio alternativních maminek rodících do okapů, jež Wikipedii upřednostňují nad znalostmi a zkušenostmi člověka, který má co dočinění s konvenční medicínou. (Díky Bohu za to, že ještě neobjevily WikiSkripta, to bychom to studovali už úplně zbytečně! Vlastně... ještě ten eRecept po nás budou chtít...)

Proč si vlastně zasloužila antibiotika celý týden pozornosti ve světovém kalendáři? Zasluhují si vůbec naší pozornost? Když mě bolí v krku, zajdu si pro Augmentin, beru ho tři dny, než se mi uleví a dobrý, ne? Bakterie? To jsou ty škodlivé potvory ve zkažených potravinách!

Toto jsou příběhy, jak by řekl Miloslav Rozner, několika zcela úplně asi ne jistě fiktivních lidí, které potkáváme denně na ulici, v práci, ve škole či doma.

Toto je Tomáš. Nedávno oslavil své čtrnáctiny, chodí do místní základní školy, kde má chvályhodné studijní výsledky. Škola ho ovšem nebaví, rád hraje počítačové hry. Tomovi se dnes do školy nechce a tak zavolá ráno mamince, že je mu zle. Ta ho pošle ke své doktorce. Paní doktorka, která má čekárnu plnou pacientů, si vyslechne Tomův příběh. "Tak napíšeme antibiotika a týden budeš doma, jo?" Tom je spokojený. Teploměr strká do čaje.





Tohle je babča Rozárka. Babča je strašně aktivní a vitální člověk, své vnoučky bere na výlety vlakem na hory v jednom kuse, byť jí pomalu 70 klepe na dveře, všechny ty roztomilé rozdivočené prevíty zvládne. Pro babču to není žádný věk. Rozárka, byť si dává preventivně každé ráno štamprli slivovice, jak to dělávali naši pradědečci, čas od času onemocní. Antibiotika to vždycky spraví. Každé balení, které prošlo babči přes ruce, se předepisuje na týden, ale Rozárka, hned jak ucítí, že je ji lépe. Rozhodne se, že již není třeba je dál brát. Už přece není nemocná.



Tohle je Karlík. Karlík začal nedávno chodit do školky a pořádně ho to zmohlo. V jednom kuse je pořád nemocný. Karlíkova maminka se při každé návštěvě u panu doktora dožaduje preskripce nějakých prášků, aby jejímu Karlíkovi bylo lépe.






Toto je Rudolf. Padesátník, milovník červeného masa, trpící nadváhou a dnou. Panu Rudolfovi není ani alkohol cizí. Lékařům však vždycky odpoví, že pije příležitostně. To, že se příležitost naskytne téměř po každém obědě a večer v hospodě, kde hraje s kumpány karty, už z pohledu pana Rudolfa nemá význam. Pan Rudolf zobe ibalgin při jakékoliv příležitosti. Dokonce i ta antibiotika občas zapije pivem.


Tak co? Bylo už dost názorných příkladů, proč bychom měli věnovat antibiotikům patřičnou pozornost? Všechny naše kazuistiky, které jsme uvedli a rozepsali, jsou tristním avšak reálným nástřelem toho, jak to (a teď si vypůjčím pojem ze sociálního lékařství) v terénu chodí a nemělo by. Proč? Protože antibiotika bez nadsázky patří mezi nejnebezpečnější přípravky, které máme v dnešním světě k dispozici a vůbec se na ně tak nepohlíží. Správným přípravkem můžeme vyléčit, nesprávným zabít a zbytečně či neefektivně předepsaným si podepsat ortel budoucí apokalypsy.
Všechny učebnice. Všichni vyučující. Všichni kliničtí mikrobiologové nás straší. Éra, kdy půl tabletky penicilinu byla tak silná, že málem uvedla pacienta do šoku, je už dávnou prehistorií. Náš pan profesor s oblibou říká, že lidstvu trvalo několik tisíc let, než přišli s prvním antibiotikem. Bakteriím trvalo jen pár desítek než si vytvořily rezistenci. Jak tomu můžeme vůbec konkurovat?

Není infekce jako infekce

Bakterie nejsou jediným zdrojem infekcí. Ještě existují viry. Virus (virion - jedna virová částice), je neživý. Neroste. Nerozmnožuje se aktivně. Nemetabolizuje. Nežije. Bakterie tohle všechno umí. Naše živočišné buňky to umí taktéž. Antibiotika záměrně cílí na tyto děje, které v bakteriích probíhají. Zabraňují růstu. Zastavují tvorbu důležitých bílkovin, které bakterie potřebuje. Budou tedy ty stejné přípravky fungovat i na viry? Nebudou. Nemají kde působit.
Chřipka, rýma nebo zarděnky - všechny tyto nemoci maji virový podklad. Ládovat do sebe při chřipce antibiotika tedy nemá žádný smysl. Copak si dáváte ampicilin na rýmu?

Bakterie hrají týmovou hru

Bakterie spolu komunikují. Vyměňují si informace. I ty genetické. Jedna takhle vymyslí, že když změní strukturu bílkoviny, na kterou se vážě antibiotikum, zjistí, že to zabírá, že se antibiotikum dál neváže, ona přežívá a bude se množit. Všechny dceřiné buňky (klony této bakterie), se už budou "rodit" s touto výhodou. Co víc - Bakterie, které kolují v prostředí, kde se nacházíme nejsou těmi jedinými. Sami o sobě jsme chodícím rezervoárem bakterií. Naše střeva jsou jimi doslova a do písmene napěchovaná. Typickou a notorickou bakterií je Escherichia coli. I s těmi mohou bakterie komunikovat. Jsou to takoví přespolní známí. Taky máte toho strýčka, o kterém víte, ale zavoláte mu jen o Vánocích, protože bydlí hrozně daleko? To stejné udělá bakterie s výhodou. Když se potkaj, můžou si předat nějakou tu informaci. Telefon v tuto chvíli zastupuje tzv. sex pili, kterými mohou prostupovat plazmidy (kruhové molekuly DNA, kde je ukryt výrobní návod bakteriálních výhod rezistence) z jedné buňky do druhé. A už je rezistentní další druh. A další antibiotikum. A další rezistence.
Dovoluji si zde zveřejnit příspěvek z diskuzní stránky abecedazdravi.cz, kde se rozpoutala veliká diskuze ohledně alkoholu a antibiotik. Chválím paní Marii. Chtěl bych ji požádat, ať se již
nerozmnožuje a nezvedá genetickou zátěž této planety.
bike-forum.cz vrací úder paní Marii. Děkujeme.

fórum motorkari.cz se jeví uživateli Šmudlovi jako ideální místo pro dotaz, kolik má předepsat své tříleté dceři. Tleskáme. Banda motorkářů určitě bude znát odpověď.


Jaké jsou nejčastější chyby v antibiotické léčbě?

Podáním antibiotika u neinfekčních stavů - sice vám antibiotika vyslouží omluvenku do školy, ale nejsou nevinné; mají nežádoucí účinky - mimo jiné můžou rozvrátit harmonii mezi stálými obyvateli střev a způsobit průjmy nebo vyvolat kvasinkovou infekci; antbibiotikum není antipyretikum - teplotu s ním nesrazíte.
Poddávkováním antibiotika - ne nadarmo se předepisuje dávkování tak jak má, aby přípravek fungoval, je třeba udržovat určitou stanovenou hladinu v krvu. To bez dodržení dávkování nejde. Nemyslím tím teď jen takové to "berte co osm/šest/čtyřiadvacet hodin", ale také dohlédnout na to, aby se spotřebovalo celé balení. Třebaže se vám zdá, že už je vám lépe. Opodstatnění to má. Když totiž snížíme koncentraci antibiotika v krvi, bakteriím to nebude tolik ubližovat a ony získají čas, jak přijít na efektivní způsob obrany. Věřte, že ony ho najdou. Nepodaří se to jednomu týmu, podaří se to tomu druhému. Buďte zodpovědní.
Předepsáním antibiotika bez odebrání vzorku na vyšetření může zapříčinit, že se nepřijde na původce onemocnění a my tak sáhneme po špatném či zbytečně silném přípravku (je to jako jít s bazukou na plechovku na střelnici). Bohužel i to se často v ordinacích stává. Zajímejte se o to, proč vám předepisují antibiotika. Ví vůbec na co?
Dětské respirační infekce mají majoritní podklad ve virové etiologii. Netlačte na lékaře, že chcete ten váš penicilin, co vždycky tetičce Bětce zabere.

Alkohol a antibiotika? 

Jde to vůbec k sobě? Kontroverzní téma. Existují sáhodlouhé články nejen na internetu ale i v knihách. Diskuzní bouře na fórech. Lidi se dohadují. Konspirují a ptají se. Zkusíme to rozuzlit?
Jsou druhy antibiotik, které vyvolávají stejný účinek po pozření alkoholu jako disulfiram. Disulfiram možná někteří znáte pod označením Antabus. Tento přípravek se používá k "léčbě" alkoholové závislosti. Vyvolává závratě, zvracení, rudnutí obličeje, bolesti na hrudi či neschopnost popadnout dech. Tyto projevy mají odnaučit alkoholika pít na základě kvalitní stimulace mozkovny, která už moc dobře ví, co se stane, když se napije.
Podobné následky mívá i antibiotikum z řad cefalosporinů ceftriaxon (Lendacin, Samixon) nebo nitroimidazol metronidazol (Efloran, Entizol), které zpomaluje samotné odbourávání alkoholu, dochází k nárůstu meziproduktů degradace, které se projevují stejně jako byste pili na Antabus.
Jsou antibiotika, u kterých platí doporučení nepožívat alkohol, jelikož jejich cesta odbourávání vede skrze játra (penicilin V - ospen) a tudíž by bylo nemoudré dávat svým orgánům další facku. U penicilinů, jako obecně u beta-laktamových antibiotik platí, že se poměrně rychle vylučují a tedy se musí pravidelně brát. Ruku na srdce, při alkoholovém mejdanu, mnozí neví, která bije, natož že si musí zobnout v osm penicilin. Oddálení dávky zneefektivní léčbu.
Další skupinou látek, jsou ta antibiotika, které mají hepatotoxické účinky samy o sobě - mohou poškozovat játra např. erytromycin (Meromycin). Proto se výrazně dbá na informovanost lidí, aby s těmito antibiotiky nepožívali alkohol.
Ovšem, že nám zůstává nějaká ta vůle. Nevyjmenovali jsme totiž ani zdaleka všechny přípravky, které existují, ale opravdu si to troufnete riskovat?

 Vyhrají bakterie?

Pravděpodobě ano. Byly tady daleko před námi. Budou tady i po nás. Jsou důmyslné. A k prosazení svých cílů nepoužívají peníze. Proto nás dříve či později uzbrojí. Farmaceutickým firmám se nevyplácí vařit nové a nové antibiotika jednoduše proto, že než na nich začnou vydělávat po letech výzkumu, bakterie se stane odolná vůči němu. Zlatá éra už pominula a před námi stojí panrezistentní kmeny jako je MRSA (methicilin-rezistentní Staphylococcus aureus) nebo dokonce VRSA (vankomycin rezistentní Staphylococcus aureus). Na MRSA ještě lék máme. Na VRSA už ne. Jen pár případů se léčilo citlivostí na linkosamidy. Stojíme tedy na pokraji epidemíí. Na druhé straně nás čekají kmeny, které budou odolné vůči všemu, co máme. Můžeme to oddálit.
Infografika pocházející z antibiotic.ecdc.europa.eu informuje o tom, že nám rok od roku narůstá procento rezistentních bakteriálních kmenů na antibiotickou artilerii. 
 Další infografika seznamuje uživatele se vznikem rezistence:

Z těchto důvodů si antibiotika zaslouží celý týden šíření povědomí. Z tohoto důvodu si antibiotika zasloužila tak dlouhý článek.

5 komentářů:

  1. Wow, díky a tleskám, po dlouhé době někde čtu opravdu zajímavej článek! Není to žádná sranda :-(

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj, chtěla jsem se tě zeptat za jak dlouho byly loni výsledky z histoly a z biochemky?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milý anonyme,
      výsledky z biochemie byly druhý den kolem oběda, ale říkávaj to na zkoušce, kdy to stihnou opravit, záleží na počtu lidí, kteří jsou na termín napsaní.
      histo si nepamatuju, posílal jsem něco po pěti dnech od zkoušky, ale nevím, jestli to byl ten den, kdy nám poslali výsledky. :)

      Vymazat
    2. Super :) A ještě mám jeden dotaz. Jak moc podrobně ses učil do biochemie takové ty témata typu metabolismus jater, biochemie svalové činnosti, pojiva a tvrdé tkáně a jiné? Moc mi to neleze do hlavy a přece jen si myslím, že je důležitější zaměřit se více na cykly než na tohle, ale radši bych chtěla znát i tvůj názor :)

      Vymazat

Zkuste se nějak podepisovat. Kdo se má v těch anonymech pak vyznat při odpovídání. Dík! :-)