neděle 25. března 2018

Studená fronta dopaminové rezistence

Od toho posledního rozepsal tři čisté papíry, kterým chtěl jednoho dne vdechnout duši článku.

Smazal je.

Od toho posledního nafotil několik fotek, kterými chtěl jednoho dne pobavit ostatní.

Nezveřejnil je.

Kdyby měl citovat ikonickou Evu Holubovou z ještě ikoničtějšího filmu, patrně by řekl:

Rozmohl se nám tady takový nešvar.
Patrně by do ruky nevzal novodobý odosobněný husí brk poháněný střídavými kmity elektrického proudu a osmi prsty a nikdy nevysychající kalamář technologie LED, kdyby nezpozoroval změnu, kterou podle jeho zvráceného pojetí světa by stálo za to zapsat do elektronické kroniky.

Co má společného název s obrázkem pseudometeorologického jevu s dopaminem a Evou Holubovou? Nastala konečně ta chvíle, na kterou každý zlý jazyk čekal a začal se u něj projevovat vážný neurologický deficit? Pravděpodobně.

Čím dál tím více lidí v mém okolí začíná vykazovat známky velmi nebezpečného neurologického syndromu.

Jaké má syndrom nejčastější formy a projevy:

intermitti studia lenta (s. mitis)
  1. paroxysmální dyssomnie
  2. paroxysmální koprolálie
  3. paroxysmální apatie
  4. paroxysmální abúzus návykových látek
  5. pavor nocturnus ex facultate
  6. rizikovou skupinou jsou mladí ve věku 19-22 let (statisticky častěji ženy než muži)
(výsledky kohortové studie prokázaly statistickou významnost u všech rizikových faktorů)
intermitti studia garivs
  1. měli bychom zásadně pátrat po anamnestických údajích; pozitivní anamnéza znamená téměř jistý relaps či dokonce akutní exacerbaci
  2. koprolálie
  3. nadměrná beta aktivita na EEG
  4. hypersomnie či naopak dyssomnie nebo insomnie
  5. pohrávání si s myšlenkou interrupce studia
  6. imbalance mezi aktivním odpočinkem a zatěžování gluteální krajiny při chabém osvětlení studovny
(zde nebyla prokázána jasná návaznost na věk, pohlaví či prozatimní dosažené vzdělání)

etiologie: 

idiopatická, čím dál tím víc se zvažuje příčina iatrogenní, avšak klinické studie zatím ještě nebyly s to publikovat relevantní výsledky

patofyziologie: 

byly pozorovány změny v exkreci a distribuci dopaminu (DA) v nucleus accumbens (NAc) a ventrální tegmentální arei (VTA), jež jsou struktury pevně spjaty s limbickým systémem  a jeho systémem odměn; působí tak zcela opačným efektem oproti návykovým látkám (jejichž administrací probíhá symptomatická léčba u laiků)

Tímto pseudokazuistickou studií jsem chtěl ukázat smutnou skutečnost, že byť přichází jaro, kvetou ptáčci, líhnou se stromečky, větřík svítí a sluníčko pofoukává, tak napříč mým i všemi nižšími ročníky roste možná dokonce i lineární počet lidí, kterým dochází dávka optimismu a pocit satisfakce z dobře vykonané práce.
Příklad si můžeme uvést i na nadcházejícím grafu. Jak byste jej nazvali?
Patrně by se našli takoví, co by řekli - graf chuti do života; jiní by zase oponovali graf času strávený učením; Možná by se ozvali další, kteří by tvrdili, že je to koncentrace alkoholu v průběhu studia.
Já bych třeba řekl, že je to graf pocitu "lékaře" v závislosti na čase. Paradoxně jsme si připadali jak největší frajeři v prváku se všemi těmi ligamenty a labutími šíjemi. Teď, sice naprosto prosti znalostí klinické medicíny, avšak s lehkým povědomím o budoucnosti, si připadáme asi ne o něco více než bahno na podrážce medicíny všech jejích dělníků.
V prváku nám doktoři říkali: "Joo, to je samá anatomie, to teď nemáte lehký." Ve třeťáku po mikře s patolou a patfyzem ve větru nás odbývaj větami:" Na klinickou medicínu ještě nemáte dostatečné vzdělání." nebo "To pochopíte, až začnete dělat kliniku." Což je trochu smutné s druhým semestrem interny v průběhu; a tohle se asi jen tak nezmění. "To vám řeknou později. Teď by vám to stejně k ničemu nebylo."
Jsme zkrátka nuly.
Dávaj nám to najevo i propagační letáčky z transfuzky.


Všechny domněnky o původu grafu jsou ovšem liché, jedná se o návštěvnost, která zrcadlí aktivitu mé pseudopublicistické dráhy. Taky upadající.

Vypadá to, že potřebujeme zoufale bolus optimismu.

Náš cynický metabolismus udržuje pravidelná dávka farmakologie (která je tím doposud nejlepším předmětem na fakultě, jelikož ji učí osobnosti s velkým O a pořádnou porcí upřímného a nenásilného hexadecimálem vyjádřeného #000000 humoru - zdravím!); kdybychom prvákům parafrázovali první přednášku z farmakologie, asi by se rozplakali a utekli:

Když neuděláte první pokus, ještě se nic neděje. Půjdete za kolegou a možná budete mít větší štěstí, když vás ovšem i ten vyhodí, pošle vás při příštím termínu za mnou. Já vám vysvětlím, proč medicína nebude zrovna tím nejvhodnějším oborem pro vás a najdeme lepší školu - teď frčí docela i ekologie!
Psaní receptů 101: basics for dummies
Než něco někomu předepíšete, představte si, jak to pacient bere... Jestli vás ta představa rozesměje, zvažte jinší lékovou formu.
Řeč byla o parkinsonikovi, který si měl kapat 30 kapek na lžičku.

Samotná farmakologie stojí za sepsání dalšího MEME memoáru (a ten taky bude!), ale o tom až někdy jindy. Známý z Brna při učení na zkoušku v tom měl taky jasno:

Doufám taky, že jste se koukali všichni na olympiádu; jen co skončí paralympiáda, nastane další olympiáda - taková ta, která se koná jen jednou nebo dvakrát do roka, podle potřeby.
Medicínská olympiáda. 
Celé semestry se studuje a připravuje se na podání adekvátního výsledku. 
Na podání světového výkonu. 
Omráčit profesorské diváky nebo alespoň přijít reprezentovat sami sebe. Ne vždy se hraje o medaile, ale už jen samotná účast stojí za to!
Víte, tak nějak se o tom všem nemluví dost nahlas. Tak nějak to všichni ví, ale nechtějí na to poukázat. Tak nějak se to občas týká všech. Tak nějak lže, kdo říká, že ten pocit ještě neměl. Tak nějak se lidi stydí. Tak nějak to může velice rychle přerůst přes hlavu. Ve snaze uhasit tento požár pravděpodobně vznikl i portál nevyhorim.com. Pokud máte sebemenší chviličku čas a unavené oči z tance mezi řádky Silbernagla či nedej bože Radomíra, dejte jim přečíst něco, co se netýká jenom anatomicko-fyziologicko-klinických záležidosti. Dopřejte si pár chvilek. Uhaste jiskru dokud je benigní.

Ačkoliv si medici na svoje studium často stěžují, většina z nich by lékařství za jiný obor nevyměnila. "Když jsem byla v prváku, tak to bylo krušný. Ale když jsme potom přišli na praxi do nemocnice a pacienti mi začali říkat paní doktorko, byl to pocit, pro který se ta předchozí dřina vyplatila," říká Žaneta.
(zdroj: iforum.cuni.cz/IFORUM-854.html)

Mám na to? Túto otázku sme si položili skoro všetci. Odpoveď na ňu poznáš iba ty sám. Ak tvrdíš, že áno, máš pravdu. Ak tvrdíš, že nie, tiež máš pravdu. Tak si dobre rozmysli, ktorú odpoveď chceš počuť. Ak stále nevieš, možno ti pomôže, tak ako pomáha mne, citát od Rowlingovej:

“It is impossible to live without failing at something, unless you live so cautiously that you might as well not have lived at all – in which case, you fail by default.”
(zdroj: intravitam.eu/2018/02/21/ked-ta-nevezmu-na-medicinu/)

Někdo si svůj bolus optimismu už píchl. On nahodil oblek. Ona koupila nové šaty. Šli v doprovodu partnerů a partnerek. Bavili se ve společnosti přátel. Nikdy nebyli sami.
Určitě bych neměl klidného spaní, kdybych do svého hořkosladkého bolusu chemoterapeutik negativního pozitivizmu nezamíchal video budoucích vážených lékařek a neméně vážených lékařů, jak náš děkan s úsměvem řekl. Trochu radosti byste měli cítit. Když ne své vlastní, alespoň za ně. Že to dotáhli tam, kam chceme my všichni.
 
Pro ty, kterým plesový bolus nestačil, byla připravená i další, alkoholem titrovaná, dávka z dílny zoubkových víl. Paralelka. Zubaři. Můžeme se hejtit. Můžeme hrát hru, kdo si pohoní víc ego nad jeho oborem. Můžeme se snažit dočůrat výš a ti zdatnější i proti větru! Nemůžeme však popřít, že bojovali s námi vždy na jedné a té stejné preklinické frontě. (Jasně, namítnete, že můžete zubařsky hlídkovat v Pearl Harbor, zatímco všeobecní osvobozují Ardeny, ale na té Havaji taky nebyl vždycky klid! :-) Až nyní se naše cesty rozcházejí. Na rozdílné kliniky. Neměli bychom však zapomenout na anatomické inferno či hematoxylineosinofilinovou torturu, která se obstojně vyrovná metodám v Guantanamo Bay.
Příští rok to čeká nás.
Někteří si píchaj svůj stimul VTA sportem. Jiní knihou. Další přáteli (nemusí hned píchat přátele, prasata). Hudba. Film. Alfa vlny. Ethylalkohol. Nikotin. Alprazolam. Stimulovat radost. Tlumit strast.

Ale tom možná zase někdy příště.

Co říct závěrem?

2 komentáře:

  1. Skvělý ��, máš fakt na psani talent.��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško,
      děkuji, je milé, že si to myslíš :-)

      Vymazat

Zkuste se nějak podepisovat. Kdo se má v těch anonymech pak vyznat při odpovídání. Dík! :-)