čtvrtek 2. srpna 2018

Pohádky 1000 a jedné noci


Usaď se pěkně kolem ohně. Zavři oči. Uvolni se. Poslouchej, jak oheň praská za vlahých letních večerů. Upřímně doufám, že patříš mezi generaci, která ještě není srostlá od útlého dětství k umělohmotným jablíčkům a dalším předraženým vymoženostem dnešní doby s daleko výkonnějším procesorem než jsou mozkové závity mnohých, kávou zdecimovaných vysokoškoláků.
Když jsem přemýšlel nad svým dalším výkřikem do tmy internetu, psala se zrovna tisící a prvá noc coby studenta medicíny. Pokud bych si dovolil udělat z komára velblouda, mohl bych říct, že je to tisíc a jedna noc, co jsem se naposled vyspal. (Což reálně není pravda. Usínám všude. - Jako fakt všude. Cviko. Seminář. Pitevna. Vizita. Když musíš, tak musíš.) Pokud bych si nalhával do kapsy pořádně, vyprávěl bych o tom, že je to 1001 dní v knížkách. (Což je pravda jen částečně. Spánek má vždycky přednost. A humanoidi mému srdci nejbližší také.) Pokud bych měl zkrátka dál šířit všechny ty fámy o medicíně, které tak s oblibou stavíme kolem sebe a strašíme tím nejen sami sebe ale i své okolí, tvrdil bych, že se čtyřiadvacet tisíc hodin a jeden den k tomu věnuju té nejnáročnější škole.
lol.
Matfyzák se směje. Představili jste si někdy několikadimenziální prostor? Že ne? Tak to jste v něm určitě nemuseli ani počítat, co?
Chemik se směje. Zobli jste si už někdy antibiotikum? Že jo? Tak to jste asi nepřemýšleli, jak ten chemik dokázal vymyslet, že se na 158463. uhlíku nasubstituuje -NH2, co?
Spoustu dalších oborů se směje, protože by neměly být stejně opomíjeny, ale z nějakého důvodu se medicína glorifikuje víc, než cokoliv jiného.

Zkuste si sednout a popřemýšlet, proč se kolem té medicíny dělá takové halo. Lékařské fakulty přece nejsou žádné Bradavice... anebo ano? 
Možná jsme masírování televizí. Možná nás válcuje Čestmír Mázl svými eskapádami. Možná to jsou novodobé seriály, ve kterých si protagonisté hrají téměř na bohy (ano, mluvím o pilotním dílu The Resident). Možná jen máme potřebu se tak sami prezentovat. Opravdu bych se i rád podíval na pobublávající promývačky v chemické laboratoři studenta farmacie. Chtěl bych vidět nákresy budoucícho architekta. Takoví ovšem jakoby se zmítali na pokraji instagramového vyhynutí. Proč? Buď mi instagram nevyhazuje zajímavější životní příběhy než futuredoctor(number653131), medstobe(maybeinparalleluniverse), futuremedic(causeihatemysparetime), iwannabe(anotherdeprived)medic, nebo doufám, že se mýlím.
Doufejme, že se jak_prezit_gympl bude pokračovat v renesanční činnosti. :-)

Pohádky tisíce a jedné noci pozvolna nabírají na obrátkách. Byť se k tomuto odstavci přehoupl 1100. den na fakultě.
Rád bych předeslal, že ne každý příběh bude pohádkou. Některé se ovšem mohou zdát hořce až absurdně. Některé pohádky budou čitateli a čtenáři připadat spíše komicky. Některé zkazky budou mít dobrou prognózu. Některé pseudobajky budou k zamyšlení. Ovšem žádné z následujících vyprávění není smyšlené.

pohádka O ošklivém třetím ročníku

Byl jednou jeden ročník šikovných, mladých a nadějných druháků, kteří si v létě přičichli k nemocniční praxi a střádali své síly. Mezi podepíráním nemocničních zdí a vysoce profesionálním aplikováním fraxíku nebylo na této medicínské škále obtížnosti žádného velkého rozpětí. Stařší kmetové z vyššího ročníku zvědostovali bědy a utrpení. A že přichází zima, jsme všichni tušili, aniž by to musel ohlásit bílý havran z Černého hradu, bašty Noční hlídky. Se zimou ovšem nepřicházejí vzít vše, co je nám milé, Bílí chodci, avšak se stejným smrtícím potenciálem bakteriální breberky. Jak už v každém hrdinském příběhu nacházíme poučné pasáže a nepochopitelné paradoxy, i my již nyní víme, že předepisovat chráněný amoxicilin na obyčejnou angínu, se prostě a jednoduše nemá, stejně tak jsme naznali, že mnohem více nebezpečí se ukrývá ve sterilizačních a dezinfekčních postupech, zařízeních a prostředcích než v obtížně vyslovitelných názvech Erysipelothrix rhusiopathiae, vyvolávající prasečí červenku (such a MVDr.!) nebo čistě královsky znějící Kingella kingae.
S pádem prvního viteálu se vidina čtvrtého ročníku zdála být o několik metrů z obvodu naší planety  blíže. Naši milí hrdinové už přece věděli jak se vyslovuje rifampicin a taky, že jej nikdy nesmí předepsat solitárně! Ovšem o dávce a o čase podání byli znalostí prostí. A tak si ani po tomhle vyhraném boji, nepřipadali o nic víc dr. jako dvojitý, nefalšovaný a tuplovaný Dr.vec Dr.voštěp. Naštěstí, jak pro něj tak pro naše hrdiny, princezna neměla tuberkulózu, ni kolonizovanou kavernu po ní. (pokud tě v tomto místě instantně napadl Aspergillus fumigatus, bod pro tebe!)
Kdyby byl osud na naše hrdiny o něco více milosrdný, alespoň by jim naznačil, že se je chystá vyslat s indexem k podpisu do samotné Hory osudu, do Mordoru. Temný pán totiž svolává své patoligcko-patofyziologické kumpány, aby pokryl fakultu věčnou temnotou a všechny, kdož se chystají vzdorovat, vyslal do exilu naší studovny-akvárka.
Naštěstí našim protagonistům, stejně jako těm pradávným a slavným, byl vyslán na pomoc mocný čaroděj. Když se nad tím tak zamýšlím, tak vlastně spíše čarodějka. S níž se vydali ti odvážní hlupáci Bralovští do boje s finálním pokřikem "Za patologii!". Nejrkásnější v této fázi příběhu je to, že není třeba vysvětlovat více, jen poslat miliony díků. A ty, kdož sis ještě nezakřičel před Černou branou, pamatuj má slova, aby sis vzpomněl! A pomni též, že občas, když se zdá být vše ztraceno, mohou přiletět na pomoc přísedící orli!
Náš příběh se chýlí ke konci. Započaly přímo hobití oslavy. Stoly se prohýbaly nejen pod množství nejznámějších tranquilizérů, jimž v dnešní době vévodí Absintazepam, ale také těmi, kdož se chtějí nakopnout kombinací myorelaxans s alkoholem. Věřte, nevěřte, i tací se najdou. Ale to by zase byl jiný příběh, patrně neméně poučný.
Víte. Snažím se to podat tak, aby heroický výkon našich protagonistů byl o něco více líbivý a méně děsivý. Ovšem bych teď chtěl, abyste se na chvíli zastavili a poslali kousek sil těm, kteří ještě nedobojovali. Nikdy to nebylo více o štěstí, než o tom, co máme v hlavách. My měli štěstí. Oni jej budou mít nyní! Myslím na vás! My všichni na vás myslíme!
Ti kteří nestudují žádnou vysokou školu, by zasloužili vysvětlení, ale o tom bude jiná pohádka než tato.

pohádka O týdením praktikování medicíny

Byla, nebyla jedna malebná ordinace na pokraji malebného městečka. (Touto větou je více či méně jasné, že vypravěč nevykonával praxi ve svém rodném městě.) A před ní, se smartphonem v ruce, pobíhal náš hrdina. (Touto větou je více či méně jasné, že hrdina nebyl natolik inteligentní, aby za pomocí navigace ordinaci našel napoprvé, stejně jako zjistil, že třicet metrů od ní jezdí tramvaj, až třetí den). Když ji konečně našel, nechala jej sestřička sedět v čekárně s nemocnými, jelikož nevěřila, že tam někdo bude dělat praxi. Takhle se k medikům občas sestřičky chovají. Ale o tom bude zase jiná pohádka. Není to úplně jejich vina, je jich prostě moc a občas se pletou.
Týden tam náš hrdina chodil a učil se. Pozoroval, jak se s lidmi mluví. Jak se před nimi rozebírá diagnosticko-terapeutický proces. Vyšetřil si pár angín. Viděl nějkolikrát erythema chronicum migrans. Vystavil pár papírů. Zjistil, že opravdu existují pacienti, kteří si chodí pouze popovídat o tom, jak jim rostou okurčičky na zahrádce (a přinesou samozřejmě na ochutnání!). Pořezal se poprvé o ampulku Novalginu. (Někdo si to odbyl již ve druháku, někdo si to odbyde později, je to ovšem křest, který čeká na všechny z nás!)
Celkově bych řekl, že praxe u praktického lékaře bude patřit mezi ty první, kde si člověk připadá příjemně. Pokud má dobrého učitele. Určitě bych tam mohl sedět a poslouchat všechny ty kombinace antihypertenziv bez jakéhokoliv rozboru. Určitě bych mohl šoupat nohama vzadu místo každého fyzikálního vyšetření. Ale neseděl.
"Bude mi stačit, když si z praxe odneseš poznatek, že praktici nejsou idioti." řekl mi. Ne že bych si to někdy myslel. Doufám jen, že k tomu všichni přistupují tak zodpovědně a jsou příjemní k lidem, o které se starají.

pohádka O zdravém životním stylu

Za sedmero prázdnými hrnky od kávy a devatero zvýrazňovači si lebedil student. Měl před zkouškou. U nás v Olomouci sice přemět Ochrany a podpory zdraví neuvidíš, zato máme garantovanou výuku Ústavem veřejného zdravotnictví každý rok. Co to znamená? Že se tomu sice říká jinak, ale všichni se stejně učíme, jestli je etické zapít tři hrnky kávy Redbullem ve dvě ráno, když se nám chce v koutě plakat nad tím, že jsme se týden nevyspali stresem z blížící se zkoušky. Víte, o medicíně se vykládá spoustu polopravd a spoustu věcí, zase nelze vůbec brát vážně, pokud si to člověk nezažije na vlastní kůži.
Ovšem, abych neházel jen na naše bedra, myslím si, že to co tady popisuju, se týká všech vysokoškoláků, kteří potřebují udělat státnici či napsat extrémně dlouhou diplomovou práci za extrémně krátkou dobu a vlastně spoustu dalších neduhů, které naše vysokoškolské životy naplňují.
Jestli je rozdíl, který bych měl a chtěl vypíchnout - my se o tom učíme, víme jak, nám naše zlozvyky, návyky a abuzy škodí, a také proč.
Ve stresu a časovém presu se učíme o hormonech stresové osy, takže přesně víme, ve které fázi se nacházíme, když si říkáme - jo tak to je v prdeli, to nemůžu dát.
Jdeme si ven zapálit, abychom se uklidnili, protože přece moc dobře víme, jak jednotlivé složky kouře působí na náš organismus zevnitř, že podporují fragmentaci DNA či další mutace vedoucí až ke karcinomu.
"Jestli to uděláme, tak se půjdeme vylít." a přesto moc dobře víme, jaká je porce alkoholu v pivě, vínu a destilátech, která je protektivní, hraniční a škodlivá, a věřte mi, nikdy to nezůstane u té protektivní hladinky. Dochází ke změně poměrů substrátů pro enzymy a játra velmi pomalu a velmi tiše ostrartují svou magickou přeměnu v kámen.
Jo někteří z nás si možná zobnou nějaké nootropika na lepší prokrvení mozku, protože věří, že to absolutně poddávkované množství piracetamu v jedné tabletě bude fungovat a on se tak lépe naučí všechny typy glomerulonefritid už napodesáté, zatímco ostatním to ani na podvacáté nejde a nějaká difuzní proliferativní endokapilární glomerulonefritida jim vždycky vypadne.
A moc dobře víme, že jsou teda daleko škodlivější dobroty slisované do tabletek, papírků či ampulek.
Žijeme zdravě, no ne? A možná se omlouváme, že nežijeme zdravě tak, jak ostatní poučujeme skrze naše hraběcí rady. Copak je odsouzeníhodný kuchař, který si místo medium-rare steaku doma udělá špagety s kečupem? :-)

Z toho důvodu a spoustu dalších jsem se rozhodl podporovat projekt nevyhořím.com, dvou nyní již, tuším, vystudovaných lékařek Masarykovy univerzity, jehož ikonku jsem umístil na web. Nejste v tom sami! Je nás víc! A dá se to zvládnout. 

pohádka O navyšování počtu studentů a řešení krize dělníků medicíny

Žila, byla, jedna malá republika v srdci Evropy. Byla to maličká zemička. Obyvatelé si tam spokojeně žili a stěžovali na to, že se ostatní mají lépe, než oni sami a obtěžkáni ledvinkami a svými diagnózami právem očekávají, že se o ně bude mít kdo postarat.
Inu, rok se s rokem schází a těch bojovníků s neduhami a zdravotními obtížemi postupně ubývalo. Stárnou. Stárne jich více, než roste počet jejich následovníků. Týdny. Měsíce. Roky plynou než si toho někdo všimne.
Ne nadarmo se tyto hlavy sešly a vymyslely dva plány. Tento příběh se týká obou pseudozáchranných plánů, jaku uzdravit naše zdravotnictví. Z jiného úhlu pohledu než bývá servírován.
Navyšme počty studentů prvních ročníků lékařských fakult, řekli a poplácali se po ramenou. Špatně však naši ouřadové vytušili, že již teď bývá situace mnohdy více než svízelná. Chtěl bych situaci osvětlit z druhé strany mince. Více přijatých studentů ještě snad nikdy neznamenalo větší počet absolventů (samosebou že změnu zaznamenáme nejdříve tak za šest až sedm let od plnění). Rád bych tady vypíchl, že z přírodovědy, kde jsem předtím rok působil, ze 46 lidí v prvním ročníku pustili ke státnicím 2, oba s meziročníkem.
Když pomineme tyto hrátky s čísly, dojdeme ke skutečnému jádru pudla. Když chybí doktoři v nemocnicích, musí ty naše chodící bílé pláště chybět i na fakultách. Jo a tam jich taky chybí více, protože za takovou finanční odměnu by byl vyloženě zázrak, kdyby se tam hrnuli. Co z toho plyne? Už nás nemá skoro kdo učit. Nechcete si představit situaci, která tady bude za několik let. "Ježiši, Vás zase je." komentuje naše počty sestra asistující lékaři při kolonoskopii, když do místnosti vchází šest téměř natěšených mediků, kteří mají šanci za celý celičký rok vnitřního lékařství uvidět jednu jedinou kolonoskopii. Byl jsem svědkem vizity o 22 studentech a jednom lékaři v důchodovém věku. Tohle přece nejsou počty, ve kterém jsme schopni se něco naučit. V ambulanci se tlačí pět studentů, kteří, aby se vůbec vlezli do místnosti pomalu sedí pacientovi na klíně. Jemu by to dozajista nevadilo, kdyby se jednalo o mé kolegyně.
A mají přijímat více lidí? Kolik? Deset procent? Menší fakulty tak přijmou 10 - 20 lidí? No to nás asi nespasí, že? Nevšiml jsem si katastrofických hlášení, že nás zachrání padesát nových lékařů. Kdo bude učit dalších dvacet lidí navíc?
Naše fakulta ve spolupráci s krajem zkouší odstartovat fundovací projekt, kdy kraj bude dotovat celoživotní program několika uchazečům výměnou za to, že po absolutoriu jim bude přiřazena nemocnice v kraji, kde bude potřeba jejich ruce, hlavy, duše.
Jestli se jedná o krok správný, ukáže až sám čas.
Představitelští ouřadové našich balkánských sousedů se činili tak moc, až objevili Ameriku.
"Bratislava 23. júla (TASR) - Slovenská republika je producentom lekárov pre Európsku úniu a svet, je preto načase uvažovať nad virtuálnym účtom za štúdium medicíny. Ak by absolvent medicíny odišiel po škole pracovať do zahraničia a nevrátil by sa do piatich rokov, jeho virtuálny účet by sa stal reálnym a musel by ho zaplatiť. Na pondelkovej tlačovej konferencii to vyhlásila opozičná poslankyňa Jana Cigániková (SaS) s tým, že študent by sa k takémuto postupu zaviazal ešte pred začiatkom štúdia." (zdroj: http://www.teraz.sk/slovensko/sas-absolvent-mediciny/338559-clanok.html) Měli bychom poslat blahopřání a navýšit kapacity našim kamarádům z vrcholků Tater. Už tak si občas při procházení naší fakultou s trochou nadsázky a minimem ofenzivního smýšlení vůči nášim braciom jako na Erasmu. Budou taky platit informatici? Budou taky muset otevřít peněženky zaměstnanci cestovního ruchu? Přijde i doba, kdy se staneme majetkem státu, protože nám dovolil se starat o jeho obyvatele?

Pohádka O tajemné fakultě 

Již to je nějaký pátek, kdy Hagrid hromovou pěstí vykopl dveře v domácnostech mladých a nadějných studentů, aby jim řekl, že jsou medici. Olomouc už na ně čeká. Je připravena otevřít tajemné komnaty, studovnu nejvyšší potřeby či vpustit nějaké to tělo do anatomického sklepení. Musím se zklamáním v hlase říct, že naše fakulta není tak kouzelná, co by do točitého schodiště, jako spíše co do náplně studia, práce a příjemných lidí.
Doufám tedy, že náš Harry, prostě Harry, nebude chtít zůstat v přístěnku pod schody a vyrazí se staršími bystrozory na putování jen chvíli před tím, než se mu změní životní status z "dostupný" na "studuju prvák, vole, nestíhám, té anatomie je moc!"
Možná by za ty tři roky už chtělo sepsat více řádků o tom, na co se na adapťáku těšit, ale to by pak čerství prváci přišli o překvapení, ne? :-)

Pohádek by se dalo převyprávět plno. Tolik, že by malé děti po vyslechnutí všech usly a probudily by se těsně před maturitou. Přeci jen už tě musí pálit oči.

Tak už jen velmi tiše a velmi krátce. Vidím, že se ti zavírají očka.

pohádka O druhačce, která pochopila centrál
aneb ne každý uspěchaný IFMSA projekt má smysl a naplní je jeho vize

pohádka O odvrácené straně studia
aneb všichni si rádi stěžujeme na své mrzké, knihami prolezlé životy financované až do šestadvaceti našimi rodičovskými sponzory, zatímco ostatní naši dřívější spolužáci zakládají rodiny a splácejí hypotéky

pohádka O nerušeném spaní studentově aneb nikdy jsme ho neviděli na záživném semináři z gastroenterologie s GCS klasifikací vyšší než 7.

Dobrou noc.
Následující
Nic novějšího jsem zatím nenapsal.
Starší příspěvek

2 komentáře:

  1. Trochu jsi mi vypálil rybník, podobný článek jsem měla nachystaný na čtvrťák. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to se ti omlouvám! Doufám aspoň, že když už se vypálil, stál aspoň trochu za to! A na ten tvůj rybník se už s předstihem těším! :-)

      Vymazat

Zkuste se nějak podepisovat. Kdo se má v těch anonymech pak vyznat při odpovídání. Dík! :-)